Drobné bájky

Ďalšia maďarská noirovka, ktorá ma ale neoslovila. Na pomerne dlhej stopáži nieje to napätie vybudované tak, ako by malo. Je len nahrádzané tmou a dažďom v rozhodujúcich momentoch, čo je trochu nedostačujúce. Taktiež vzťah a napätie z návratu je len tak odbúchané, bez patričnej hĺbky. Keby tam Vica neukázala cecky, nestálo by to za veľa. Aspoň ten príbeh je zaujímavý a ešte neotrepaný. Nie úplne stotožnené 3 z 5 (29.12.2020)

HBO nám s Maďary připravilo hodně chutnou lahůdku z poválečného Maďarska. Ačkoliv jsem od filmu prakticky nic nečekal, jsem nadšen. Moc mi to sedlo. Film balancuje v několika žánrech a o napětí v něm není nouze. Dovová atmoška naprosto dokonalá a výběr herců se povedl parádně. Poválečná doba se spoustou nezvěztných nabízela takovýchto příběhů jistě mnoho, protože příbuzných lačnících po jakékoliv informaci, nejlépe té co dávala ještě alespoň malou ale nějakou naději bylo mnoho. Někdo zmizel v propadlišti války, ale někdo se zničehonic vrátil a to v době, kdy už se s ním jaksi nepočítalo, nebo byl dokonce úředně prohlášen za mrtvého. Moc jsme si pošmákl, tohle byla velmi příjemná záležitost ! Dávám za 4 inzeráty * * * * (29.12.2020)

Ale tak prečo nie, čistý maďarský noir z vojnových čias, reznutý Poštárom zvoní vždy dvakrát a Želary, každopádne si ide vlastnú cestu, nekopíruje ich dejové zvraty a otvára aj iné témy. Istú dobu nevieme, či sa film uberie artovou cestou, alebo melodramaticko-gýčovou, či noirovou a nakoniec tá posledná prevládne. Vica nám hanbu určite nerobí, jej zmyselná lesníčka je presvedčivá. Presvedčivá je aj kamera a na rozdiel od takej našej Malej ríše máme pocit, že nesledujeme trochu drahšiu televíznu inscenáciu, ale skutočný kinofilm. 70% (09.12.2019)

Vzťahová dráma na vysokej úrovni plus tá povojnové ovzdušie, no dá sa len chváliť. Samozrejme námet nie je originálny, takých diel, či už literárnych alebo filmových sme tu už mali. Ale predsa ma to nesmierne bavilo a očami som odďaľoval koniec, v podstate 75 minút som si vychutnával každú sekundu tej atmosféry. Len ten záver som očakával prepracovanejší, vyznel dosť teatrálne, a úplný koniec sa mi zdal zbytočne komplikovaný. (28.12.2020)

„Já nekoušu. Jenom když jím.“ Příběh msty z poválečného Maďarska kombinuje v sobě více žánrů a musím říct, že dokud se odehrával v dobrodružné a později ve vztahové rovině, se mi zamlouval mnohem víc, než když sklouzl ke konci k pateticky vypjatému thrilleru. Jestli tvůrci chtěli film přiblížit poválečné éře nejen dobovou výpravou, ale i stvořením moderní variace na film-noir + využitím monumentálně hlučných hudebních motivů ve vypjatých pasážích, tak se to asi povedlo. I když osobně bych určitě přivítal ubrání na téhle patetičnosti a úplně mi nesedlo ani to zvláštní řešení prolnutí dvou časových rovin v zásadním zvratu. Úvod mě nechytil, „zimní“ flashbacky s téměř hororovým nádechem trochu rušily, ale od scény útěku přes vlak a les jsem se plně dostal do atmosféry dění. Ocenil jsem vedle vizuálu a hereckých výkonů i pomalé budování napětí s důkladným vykřeslením netradičního lesního prostředí a postupného odhalování a vyvíjení vztahů mezi hlavními postavy. Tajuplný příběh s dusnou a mlhavou atmosférou lesa, v němž i malý kluk řádí s puškou, má i zapamatovatelné momenty a nakonec mu po delším váhání dám i 4. hvězdičku. O některých starších filmech zvyknou lidé psát, že byly na svou dobu dobré. O Báchorkách bych osobně taky řekl, že jsou výborné s ohledem na dnešní tvorbu, v rámci níž člověk žánrové filmy s vlastní poetikou a výraznou hloubkou příběhu běžně nepotkává. Tento maďarský kousek Atilly Szásze je pro mě v tomto směru menším zjevením, podobně jako o rok starší český Havelkův Hastrman. [75%] (01.09.2021)