Tretí princ

Pavla Trávníčka jsem ve filmu mockrát nezahlédl, ale o to víc se mi líbí, že si jeho kvalitu můžu užít jednak v o devět let starší pohádce s Popelkou a pak tady, kde rovnou ztvárnil dvojroli. Pohádka je hodně zajímavá a když jsem byl malý, vždycky jsem se děsil toho, jak ta skála s ním splynula. Musím taky vyzdvihnout roli Luďka Munzara a jeho roli krále. Téměř v žádné pohádce se král nechová tak jako on - má odvahu, nebojí se v lese, jezdí na hony, dokáže se postarat jak o sebe, tak o lid v jeho království (rady "královské dělení", jak rozdělat oheň etc.). Spousta ostatních jen sedí na trůně a rozkazuje. A všemu ještě přidává úžasný hlasový projev také již bohužel zesnulého Miroslava Moravce. (24.12.2011)

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)

Moskalyk a pohádka. Proč ne, bylo by to terno, jenže se mu to jaksi vymklo z rukou. Spojení Trávníčka se Šafránkovou už nepůsobí ani zdaleka tak svěže jako u klasiky o jednu dekádu starší. Můžeme si tak postesknout nad prapodivně depresivně-afektovaným scénářem nebo mdlou režií. Jako by tahle pohádka předznamenala dekádu další a její trend filmů pro děti. (03.03.2006)

Pro děti snad až příliš temná pohádka s hutnou téměř až hororovou atmosférou, nakonec však přece jen dobro zvítězí nad zlem, jak už to v pohádkách bývá a konec dobrý, všechno dobré. Třetí princ je jednou z mnoha vynikajícíh pohádek české filmové školy 80. let, úžasné exteriéry Adršpašských skal a vynikající a krásná pohádková hvězda Libuše Šafránková už jen dotvářejí až brutální erbenovskou poetiku Třetího prince (29.11.2004)