Tretí princ

Snažil jsem se, několikrát, ale k srdci mi, přes všechny nepopírané kvality, tato pohádka nepřirostla. Není to ani temnou náladou, ani nehonosnou výpravou, které obé mohlo být i kladem, ale spíš podivným odstupem, který tu cítím, a nejspíš taky Trávníčkem, protože už jednou ho mívám plné zuby a tady je hned dvakrát. To je možná na jednu pohádku až příliš. (27.05.2011)

Reziser Antonin Moskalyk /Dobrodruzstvi kriminalistiky, Cetnicke Humoresky/ natocil len nudnu a dost priemernu normalizacnu rozpravku /pohadku/. Normalizacia v byvalom Ceskoslovensku sa v roku 1982 zdala byt nekonecna a bola doslova vsadepritomna, preto sa tocili taketo filmy - na odlahcenie rozpravky /Herz/ alebo dychavicne normalizacne juhoceske komedie a la Slunce, Seno. Safrankova miestami az prehravala, a Travnicek /dabing Terence Hilla myslim/ tam bol len do poctu. Kulisy len priemerne, ale ako pisem, ako normalizacny priemer sa film da zniest : 58 % (19.12.2015)

Rozprávka, kde máme síce osvedčený pár Trávniček Šafránková, ale skôr než na Popolušku temnejšou atmosférou pripomenie skôr Princa a Večernicu. Ale stále ide o rozprávku, temnota-netemnota. Dva obrazy, traja bratia, dve sestry, tri úlohy a jeden koniec. A aby toho nebolo málo tak aj dva meče, psi alebo kone, ako napovedá obsah k filmu. Nejde o príbeh, ktorý by som si schuti opakoval každý rok, ale nostalgické spomienky na detstvo v hodnotení taktiež zohrali svoju úlohu. (25.12.2020)

"Tvůj druhý bratr, srdce moje, je krásný jako ty, jen ještě žije." Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek (ano, právě proto, že je temná a depresivní). Je to také oficiálně pohádka, u které jsem se rozbrečela v čekárně u doktora, a musela jsem zdravotního bratra, který měl o mě starost, přesvědčovat, že mi nic není, že mě jen dojala věta Jany Hlaváčové: "Jsou bohatější než my, mají děti." Mám také ráda, jak se daří kombinovat živočišnost postav a přesto i nadále zůstávat pohádkovsky vznešený a chladný. Nejmagičtější je potom práce s Adršpašskými skálami, kde opravdu jednomu srdce tluče nějak jinak než obvykle. (24.12.2007)

Jako malý jsem se u této pohádky bál, ale jak jsem (ne příliš) stárnul, měl jsem ji raději a raději, až dnes patří mezi mé nejoblíbenější. Skutečně je pro malé děti nadmíru depresivní, skoro až hororová, ale pyšní se skvěle vymyšleným scénářem a nejlepší českou princeznou. Je to taková pohádka "pro větší". (27.11.2006)