Únos Moravanky

Moravanka je nepominutelná součást normalizační éry, protože na nás řvala odevšud. Milan Muchna jako režimně spřízěný vyjímečný synáček (jak se obecně vědělo) měl ale vždy výhodu v tom, že mu prošlo i to, co jiným ne - mohl svléknout nejen Janu Paulovou, ale i haldu dívek ve sprše a snesl se u něho i únavně dlouhý voyersky vděčný záběr pod sukně Ivy Bittové. Nechápu, jak se do této rozjuchané zábavy - jaxe máme fšichni dobře - dostala Ypsilonka, čímž vznikl neuvěřitelný mix trapnosti a parodie - křepčící a juchající Sobota s Lábusem jsou nezapomenutelní, stejně jako kombinace Jana Schmida a Marie Motlové - to je opravdu reálný surrealismus. Příběh je blbý opravdu asi jako Hudba z Marsu, o to Muchna neměl nikdy starost - jeho pivo i lidoop nejsou o nic lepší. Oblíbené figruky Romana Skamene, Jana kuželky, Evžena Jegorova, ba i laco Gerendáš proběhne, Jiří Wimmer, Srstka, Bedrna, bože bože, aneb Jak Štorkán s Muchnou vařili lidovou venkovskou komedii s přídavkem vína. Že by inspirace pro Vinaře, nebo Bobule2? Mimochodem Karel Štorkán taky krásný případ, jak normalizace umožnila dostat se neumětelům k lizu - od roku 72 každý rok v průměru dva filmy, jeden horší než druhý, předtím za deset let prosadil jeden. , (07.11.2014)

Šťastnou náhodou jsem objevil, co že se to v mé rodné obci tenkrát před naším kulturákem natáčelo. Sám ve filmu chybím, protože když mi řekli "stůpni si před tů kameru a budeš v televizi", dával jsem pozor, abych se nedostal do jejího zorného pole a neocitl se náhle někde ve studiu. Jinak je ale zvláště úvodní desetiminutovka plna živých autentických etno domorodců. (Jen škoda, že vlezlí pražští herci překážejí pohledu na památky zdejší architektury, z nichž některé už neexistují.) Budiž trvalou pýchou Velkých Bílovic, že nejde o film ledajaký: V Únosu Moravanky dosahuje Muchna úrovně, jíž se uznávání klasikové československého porna Podskalský a Troška sotva přiblížili. Umělecký zážitek je zmnohonásoben účastí nepřeberné plejády legend československého filmu (téměř při každém objevení se nové postavy hýkám nadšením; z těch nejkultovnějších jmenujme alespoň Synkovou, Schmida, Wimmera nebo Gerendáše; nepřehlédněte však ani nebývale tichou Uršulu Klukovou v roli písařky VB). Speciální kulturně-výchovné závazky zde z mladých uvědomělých představitelek tehdejší kulturní fronty plní zvláště Jana Paulová a Iva Bittová, za hromadnou scénu v dívčích sprchách by se nemuseli stydět ani Egon a Karl. Socialistickou a jezeďáckou náladu zajímavě narušuje dokonale expresionistická stylizace obou pohřebních zřízenců "s mankem", trapnost Sobotových hlášek paradoxně kulminuje v genialitě. Přestože je tento bizarní filmový počin v každém ohledu tak špatný, že horší už prostě být nemohl, je moje hodnocení vzdáleno jakékoli ironii. Extáze. Nemohu jinak. (21.07.2014)

Lidová ryze vesnická komedie plná písniček a to hlavně pro milovníky dechové hudby a lidových skladeb. Příběh hudebních nadšenců se prosadit je tak velká, že aby se jim to povedlo, neštítí se unést ve své době nejpopulárnější dechový soubor Moravanku. Krapet je to krkolomné a na určitých místech nelogické, ale určitě zase ne tak špatné, aby to nebylo dechovkově veselé. Takový Luděk Sobota se tu vyřádil jako ve svých televizních estrádách a ostatní dělají jen to, co jim nařizuje scénář. Prostě umělá zábava, která je vlastně i takovou reklamou na onu Moravanku. Morava, vínečko a zpěv. Co víc si přát. (04.08.2015)

Miane Muchno a Karle Štorkáne, co jste provedli lidové hudbě, obdivovatelům Moravanky, že jste museli natočit takovou hudební masochistickou masáž. V základu je tento počin, zdráhám se užit přívlastku "komediální", celkem myšlenkově neotřelý. Tvůrci ovšem evidentně rezignovali na kvalitní realizační přístup. Stačíme se v úvodních sekvencích pokochat povislým poprsím Jany Paulové, představí se amatérská kapela s dechovkovým repertoárem (i playbackem), kterou vedou Poloczek se Sobotou, a Eugen Jegorov snad jako jediný z členů měl co do činění s třímáním hudebních nástrojů v praxi, koneckonců celá herecká parta měla na to popasovat se s celou záležitostí vesele a humorně, což v podstatě činí, jen je v tom drobný hák - pokusy o humor nefungují, děj neexistuje a stěžejní "únos" dostane jen minimální prostor, víceméně v závěru. A navíc celá ta sekvence s únosem dokonale odhalí veškerou slaboduchost díla. Většina scén na sebe moc nenavazuje anebo nedává dobrý smysl. Tak třeba scéna, kdy jde amatérská kapela se svým umem před hudební komisi, jde jí o všechno a zmůže se jen na disharmonickou improvizaci, která pochopitelně schvalovací komisi nepřesvědčí. V příští sekvenci už ale zní jejich venkovní hudební produkce lépe než z hudebního nosiče. Jožka Šmukař, v té době ještě platný zpěvák Moravanky, jistě zúročí letošní udělenou medaili za zásluhy od prezidenta. Kdyby ovšem hlavoun státu viděl tenhle zmatený filmový počin ještě před udílením, medaili by připlácl nejspíš do uměleckého bahna. 4/10 (30.10.2020)

"Prosím tě, Stando, tobě nic není svaté!" "To bude asi tím, že jsem od narození ateista." Amatérska dedinská kapela túži po sláve, peniazoch a priazni žien, v ceste k čomu im stojí vlastná organizačná neschopnosť, neurobené prehrávky a konkurencia v podobe dobového najpopulárnejšieho telesa ich žánru. Rozhodnú sa im teda prekaziť cestu na najbližšie vystúpenie a pohotovo nadobudnúť popularitu tým, že nastúpia na pódium namiesto nich. "Sakra, ty to mydlí!" (Že niekto použije takéto hodnotenie počas počúvania Moravanky som netušil...) Filmy režiséra Muchnu som si posledný rok pozrel tri (Hon na kočku, Zelená léta a Matěji, proč tě holky nechtějí?), bol som s nimi spokojný a očakával som podobnú kvalitu aj od tejto komédie. Bohužiaľ, balansovanie na hrane sa tentokrát nekonalo a film je takmer kompletne preklopený na stranu trápnosti, čo vcelku zamrzí pri účasti hereckých mien, ktoré mám inak rád. Od úplného odpadu to zachraňuje zopár hlášok a na svoju dobu nebývalé množstvo ženskej nahoty. "Žádná ženská není slušná, když to s ní chlap umí!" Za jednu mŕtvu labuť. "Co je s tou labutí?" "Uhynula..." "Tak jí dej do vodpisu, Karle." (29.03.2024)