Krotitelia duchov: Dedičstvo

Po veľmi zaujímavom "Ghostbusters" z roku 2016, ktorý vysoko polarizoval svojich divákov, prichádza Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) s "Ghostbusters: Afterlife". Pokiaľ ste niekto, kto sleduje moje komenty, tak asi nebude žiadne prekvapenie, že ja mám veľmi rád Jasona Reitmana. Príde mi ako veľmi kvalitný, šikovný a talentovaný mladý režisér, ktorý vie točiť kvalitné filmy. A tak trošku mám pocit, že tento film by som rozdelil na dve časti. Prvú, ktorá na mňa skutočne pôsobila ako film Jasona Reitmana, a druhú, ktorá na mňa pôsobila ako "Ghosbusters". Ak tomu nerozumiete, nevadí. Ale to sú v skratke podané moje pocity. Musím okrem toho spomenúť toto... veľmi oceňujem sentimentálnu hodnotu, ktorú tento film priniesol. Pre tých, ktorí nevedia tak tento film je venovaný zosnulému Haroldovi Ramisovi, alias Egonovi Spenglerovi. A v každom momente som si to pri filme uvedomoval. Mckenna Grace, ktorá hrá jeho vnučku je vo svojej role tak neskutočne presvedčivá, že som jej to úplne všetko zožral. Nemám problém v nej vidieť kus z Egona. Vidieť opäť našich starých hrdinoch vo svojich uniformách stálo za to. Atmosféra filmu je skvelá a okrem toho tie decká sú absolútne excelentné. Všetky. Efekty sú slušné, no záverečné sú podľa mňa absolútný masterpiece. Neviem akú techniku na to použili, no skutočne ma to dostalo. Wow. Film možno nie je takou komédiou, ako to bolo za starých čias, no myslím si, že to stálo za to. Tento film vzdal úctu absolútne najlepším možným spôsobom akým mohol a aj keď to nebude medzi mojimi najobľúbenejšími filmami roku, myslím si, že stálo za to ho vidieť. A jeho dobré momentky sú naozaj veľmi veľmi dobré. Hodnotenie: B+ (02.01.2022)

Jsem spokojený úplně stejně jako v roce 2015 s Jurským světem. Zase jednou se totiž podařilo fantasticky navázat na film, který kdekdo miluje, představit úplně nové hrdiny, nespoléhat jen na nostalgii, dvě hodiny bavit pamětníky i úplné nováčky, mít v kině lidi s úsměvem od ucha k uchu. Opravdu jsem nečekal, že se Odkaz až tak povede. Je to obrovské potěšení. Mile mě překvapilo, že film nemá hlavního hrdinu, nýbrž hrdinku (Finn Wolfhard promine, Mckenna Grace tu doopravdy vládne), a navíc tak skvělou hrdinku. Ale snad všechny postavy jsou vtipné, nikdy ne trapné, a Jasonu Reitmanovi o ně jde stejně jako o speciální efekty, které krásně kombinují digitální a praktické a jako na všechno je na ně radost pohledět. Koho nedojme už úvod, toho si závěr jistojistě podá. Další díl pro definitivní uzavření kruhu by se mi líbil moc. (07.01.2022)

No nevím, pro děti 6-15 let je to asi ideální žánr, ale pro kohokoliv staršího je to naprosto nedostačující a neuspokojující záležitost. Předchozí filmy jsem neviděl, a tak jde jakákoliv nostalgie mimo mne a mohu čistě hodnotit jen samotný film. A ten je jednoduše honba pár dětí za duchy a jejich nahánění do klece, nic víc, nic míň. Postavy mi přišly v druhé části filmu trochu otravné, vizuál je pěkný a barvitý, ale nic víc v tom najít nemůžu. Slabší, než jsem čekal, ale hádám, že fandové série film přežijou, zbytek když bude mít dobrou náladu stejnětak, já jsem jej však ke konci už trochu protrpěl. (02.01.2022)

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)