Andor

Tak co říci závěrem? Ne, že by mě nebavila tahle dějová etapa Star wars (i když jsem spíš zastáncem laserových šavlí a Skywalker ságy), ale ten hlavní hrdina je na přesdržku...absolutně nefungující background, pořád se tváří stejně...unyle, bez výrazu...divák se má především s hlavním hrdinou ztotožnit (to chápou všichni dobří filmoví vypravěči)...ale to tady prostě nejde. A nejvíc mě baví ta jeho kolebavá chůze s neustálým kejváním hlavou ze strany na stranu...ten člověk je prostě před kamerou nesvůj a nepřirozený, až někdy od půlky seriálu jsem mu teprve trošku fandil. Navíc je všechno zbytečně dlouhý, chtělo by to spoustu záběrů sestříhat a zkrátit. Jendoduchý příklad...někdo je zabit, mrtvola padne do záběru...obličej mrtvého asi3-4 vteřiny....proboha proč? Subjektivně je to dlouhý, já viděl, že je zabitej, já nejsem hloupý divák, který musí mít všechno ukázáno a vysvětleno...dobře víme, že dramatická smrt může být mimo záběr a dopad to má lepší. Ale, abych jenom nehanil, od čtvrtého dílu se to konečně začne rozjíždět, a co je hodně dobře udělaný, tak to je celý vizuál toho vesmíru...Coruscant, imperiální stanice, vězení...to všechno dokresluje a rozšiřuje naše vědomí o vzdálené galaxii. A pak jsou tu páni herci...Skarsgard, Serkis, na ty koukat je prostě paráda. Když to shrnu, tak největší problém jsou první tři díly...když je překonáte, máte vyhráno...problém je, že takhle seriál nemá fungovat, ten vás má vtáhnout od samého začátku. Pak by to chtělo rozhodně sympatičtějšího herce do hlavní postavy a víc jediů. :-D (06.12.2022)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Já jsem docela nadšená! Jak už někdo psal, rozjezd byl pomalý, přemýšlela jsem, na co se to vůbec dívám, ale druhá půlka si mě získala stoprocentně. A když jsem si potvrdila, že hlas, který slyším, patří opravdu Yennefer, tak moje srdíčko zaplesalo. Seriál je skvěle vystaven, jsem moc ráda, že Disney v tomto případě vsadilo na dospělejší notu. Andy Serkis je miláček :) A Stellan je taky dost fajn. (06.03.2023)

Tohle jsem teď vážně potřeboval, dospělý SW seriál, který je speciální ne tím, že je zasazen v SW univerzu, ale tím, že je jednoduše dobrý. Po někdy až pohádkovém Obi-Wanovi nebo cameama přecpaného Bobba fettovi je zde něco, co stojí samo za sebe a nic takového nepotřebuje. Absence světelných mečů a síly nám vytváří surové a v rámci možností realistické drama, které nám umožňuje nahlédnout do „normálního“ života, jak Impéria, tak i běžných občanů a speciálně u Impéria bylo zajímavé vidět, že jsou to taky normální lidé s normálním životem a ambicemi, které chápete, protože každá postava je jednoduše skvěle napsaná. Co je ještě skvěle napsané je scénář. Seriál působí kompletně, i přesto že vyšla jen 1. série a při konci některých epizod jsem s husí kůží jen hleděl na titulky a jen si říkal: „Sleduju vůbec Star Wars?!“. Na závěr je hodno říct, že tohle je jednoduše nejlepší seriál, který k nám z předaleké galaxie doputoval. (24.11.2022)

Andor není nijak výjimečně dobře zrežírovaný, ani patřičně epický. Děj obsahuje absolutní minimum dechberouích scén, a ve skutečnosti se toho během dvanácti epizod moc nestalo. Dvě, možná i tři by šly zkrátit do jedné. Jenže i tak je to dost možná nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Andor je totiž pocitvé řemeslo. Postavy působí opravdově, dialogy nejsou jen moralizující fráze a všechno je patřičně odžité. Když vedoucí denní směny na pátém patře udělí rozkaz, víte, že o něm přemýšlel a chápe jeho důsledky. Udělal na mě větší dojem, než kdokoliv z rádoby osudových, ale zoufale papírových charakterů z Epizod VII až IX. (29.11.2022)