Tělesné vztahy
Carnal Knowledge
Réžia:
Mike NicholsScenár:
Jules FeifferKamera:
Giuseppe RotunnoHrajú:
Jack Nicholson, Ann-Margret, Art Garfunkel, Candice Bergen, Rita Moreno, Cynthia O'Neal, Carol KaneObsahy(1)
Sandy a Jonathan, dva přátelé, znající se už z dob studií na vysoké škole, procházejí nezávisle na sobě vleklou krizí. Každý jejich pokus o navázání smysluplného vztahu končí hořkým neúspěchem. Jack Nicholson a Art Garfunkel v hlavních úlohách tragikomického dramatu z dob, kdy Americe vládly květinové děti. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (78)
skvělá příležitost pro Oskara W. (kdyby byl naživu) k revizi výroku o ženách, které nevědí co chtějí ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. V první třetině filmu taky výborná ukázka toho, že nejen ženské umí být pořádné slepice. Detailní svěřování, vyhraněné nároky na exteriér protějšku a hlavně to dětinné nadšení obou vysokoškoláků z každého drsnějšího dotyku neřkuli výstřiku bylo místy až nechutné. Naštěstí se příběh postupně posunuje až do zralého věku obou přátel a nabízí poměrně neveselé střízlivění. Že proutník a milovník sprchování Jack neskončí zrovna nejlíp, to vzhledem k jeho proklamovaným životním postojům ani nepřekvapí, ale zpočátku tak stydlivý Art se v rámci útěku před stereotypem nakonec taky docela pěkně vybarví... ()
Nemyslím si, že jde o psychologický film, spíš ukázkový příklad tendence určité skupiny amerických filmařů, která v 70. letech adaptovala pro Hollywood originální postupy evropského modernistického/art filmu (viz THX 1138). Tělesné vztahy tak nemají klasicky strukturovaný děj, ani žádný dramatický oblouk. Jde spíš o „scény z nemaželských životů“ dvou hlavních hrdinů, které Nichols s Feifferem během sta minut proměnili z hledajících se dvacátníků v zoufalé čtyřicátníky. Jejich dialogy – i zpovědi adresované přímo nám, divákům (kameře) – přitom naplnili množstvím sexuální otevřenosti dříve v Hollywoodu nevídaným (nedosažitelným). Jen škoda, že za oběť jejich postupu padla jediná charizmatická a oduševnělá postava filmu ztělesněná Candice Bergenovou. ()
Roztomile starosvětsky cudný film, u něhož si lze nostalgicky povzdychnout nad starými zlatými časy, kdy ještě tento typ filmů nebyl tak protivně přesexualizovaný, vulgární a naturalistický, jako je tomu dnes. Film v mých očích vyzdvihují výborné herecké výkony představitelů hlavních rolí, inteligentní dialogy, a v neposlední řadě i to, že Mike Nichols si film natočil podle vlastního scénáře a sám si ho i produkoval. Naopak mi moc nesedlo vypointování závěru, které mi přišlo ne příliš šťastné. Trošku se mi při sledování vybavil podobný film z téže doby - BOB A CAROL A TED A ALICE od P. Mazurskyho - oba jistě stojí za srovnání, coby zajímavá zpráva své doby. Přesto se však nemohu ubránit dojmu, že to hlavní, co jsem si ze zhlédnutí TĚLESNÝCH VZTAHŮ odnesl, je v první řadě chuť znovu vidět báječný film NA DOTEK, který Mike Nichols natočil po 33 letech po vzniku tomto filmu a který má se svým předchůdcem celou řadu společných rysů. Málo platné, ale Natalie Portman a spol. dává svému staršímu filmovému bratříčkovi podle mě dost na frak, minimálně po stránce zábavnosti - TĚLESNÉ VZTAHY místy sklouzávají do únavné nudy, to vám tedy řeknu. ()
Mike Nichols je možno najvačší expert na medziľudské vzťahy, čo sa týka úprimnosti a "bezprikrášlenosti" ich podania, aký kedy v Hollywode nakrúcal. Možno spoločne s Kubrickom, lenže ten bol žánrovo všestrannejší. Film vystihuje nielen odcudzenosť doby, ktorú odvtedy môžeme nazývať modernú, jej typických predstaviteľov, mladých úspešných mužov a ich vzťahy, ale myslím, že vystihol aj moment, keď sa z človeka stáva osobnosť, ktorá ho poznamená viac, ako si možno pripustí a jeho bojujúcu prirodzenosť "preklopí" tým nesprávnejším smerom. To sa tu odohralo v prípade Nicholsonovej postavy. Tá Garfunkelova síce žije sporiadanejším životom, ale je stále pod silným vplyvom psychicky silnejšieho kamaráta a tak sú Telesné vzťahy výbornou psychologickou drámou a ukážkou života moderného človeka v modernej dobe zároveň. Rozplývať sa po neviem koľký krát nad trefnými dialógmi v Nicholsovom filme nemá zmysel. ()
Galéria (57)
Zaujímavosti (5)
- Někteří mužští diváci si stěžovali, že je jim snímek nepříjemný, protože zachycuje svazky, které jsou běžné, ale zcela nefunkční. (Zetwenka)
- Když se Jack Nicholson připravil k natáčení lechtivých scén, upozornil všechny na place výkřikem "Here comes Big Steve!" (D3VIL)
- S filmem měla v březnu 1972 problém Albany v Georgii a rozhodla, že snímek je obscénní a odsoudila provozovatele kina Billiho Jenkinse za jeho distribuci k 12 měsícům a pokutě 750 amerických dolarů na základě přísnějšího tzv. Millerova standartu. Film byl zabaven. Proces se stále pro Jenkinse nevyvíjel dobře, u soudů byl opakovaně odsuzován, až poslední naději získal u Nejvyššího soudu pro USA v roce 1974, který zrušil verdikt odsouzení Nejvyššího soudu státu Georgie. (Zetwenka)
„If you had a choice..“ „Yeah?“ „Would you rather love a girl or have her love you?“ Americký film o povrchných vzťahoch mužov a žien, zameraných viac na mužov, ktorých na ženách uspokojuje iba sex a nedokážu vytvoriť niečo úprimné a seriózne bol vytvorený v dobe, kedy Japonci točili filmy o tom, že japonskí muži sa cítia vykorenení, stratení v zaľudnených metropolách a so ženami nedokážu nadviazať akýkoľvek rozumný kontakt okrem znásilnenia. Mike Nichols pokračuje vo svojom rozoberaní vzťahov tak, že vidíme priebeh a formovanie postáv a ich zmeny v rámci časového obdobia niekoľkých rokov. Film je rovnako podnetný ako predošlé 2, ktoré sa zaoberali vystúpením z komfortnej zóny, prijatím pocitu viny a zároveň jeho zahodením v rámci svojej cesty a cieľa a hlodavých problémov v nenaplnenom manželstve, ktoré sa asi nikdy nevyriešia, pokiaľ ostávajú manželia spolu len zo zotrvačnosti. Jack Nicholson sa do svojej úlohy veľmi hodí, jeho tvár ho predurčila na zaujímavé úlohy chlapov, od ktorých by ženy nemali čakať čistú dobrotu a prvé a posledné do vzťahu. Art Garfunkel je tiež zaujímavý a svojou tvárou vytvára ku Nicholsonovej kontrast zdanlivého neviniatka. Mike Nichols ponúka príbeh a postoje hodné zamyslenia v nestarnúcej téme a dáva si tak ďalší úspešný vrub ku svojej filmografii, ktorý je oveľa lepší ako neskorší podobný film Closer, ktorý rovnakou mierou pristupuje ku mužom aj ženám a kazí tak hlbší pohľad na jedných či druhých. Po Who’s afraid of Virginia Woolf o manželstve v rozklade a The Graduate o búraní stereotypov vo vopred nalajnovanom živote mladého človeka sa režisér Mike Nichols zase zamyslel nad vzťahmi a teraz konkrétne nad tým, ako veľmi môže napĺňať ľudí vzťah okresaný na sex. Plnenie si základných potrieb pritom nemusí byť zlé, ak to tak ľuďom vyhovuje. Tu sa síce viac zameriava na pohľad z mužského spektra, no téma tým vôbec neupadá, naopak, užší fokus prináša hlbšie ponorenie sa do problematiky aj postáv, pričom nezabúda na zobrazenie priateľstva dvoch mužov, u ktorých je hlavná téma ženy. Prológový dialóg bez zobrazenia dvoch hlavných mužských postáv spoľahlivo uvádza diváka do témy načrtnutím ich rozmýšľania a hláškami. Do toho swing a hra svetla a tieňa v scénach prajnej noci. Téma určite hodná diskusie si film zaslúžila zaujímavý film s kvalitnými hereckými výkonmi Jacka Nicholsona Arta Garfunkela. V Japonsku už podobné tabu búrali v oveľa väčšej miere a rozmanitejších kvalitách. Tu však vidíme aspoň trochu popis aj pickupu, aj keď nie v takej miere, ako to vedia podať dnešní alebo minulí kouči. Režisér aj súcitne pozerá na svojho hrdinu Sandyho, ktorý na rande prechádza testami komplikovanej ženy intelektuálky. V rámci klasického prvého vzťahu jej pripisuje väčšiu hodnotu, akoby mal a nedokáže preniesť každú, čo najlepšie mienenú radu od svojho najlepšieho kamaráta Jonathana do praxe, ale dokáže to kalibrovať, čo je tiež veľmi dôležité. Jonathan v Nicholsonovom podaní sa chová nečestne, čo je okrem drámy využívané aj komediálne a vďaka umnému strihu scén vtipné scény fungujú. Kamera sa v kľúčových scénach zameriava len na tvár postavy, ktorá je v strede a ostatné dve postavy sú okolo nej po stranách, počuť ich, ale nie sú zobrazené. Tým sa navodzuje lepšie vnímanie emócií práve zobrazenej postavy. Mike Nichols presným výberom zaujímavej formy podávaného stále aktuálneho obsahu opäť trafil do čierneho a pripísal si na vrub jeden zo svojich klenotov, ktorý začína aj končí vôňou realizmu. „You liked that?“ „Yeah.“ „I give her to you.“ –„How do I break the news to her?“ –„If you don’t, I will.“ –„Her tits were too small.“ –„He won’t mind. „How do you know?“ „I won’t tell him.“ –„Bullshit artist.“ –„The more he failed, the more advice I got.“ –„He loves me.“ „That’s no reason to go to bed with him.“ –„Sorry about that. Or something.“ Jazykové okienko: Schmuck; break news; good grief; he’s a day; built; through the mill; The pot calling the kettle black. () (menej) (viac)