Služobníci

Já si nejsem úplně jistý, k čemu vlastně tenhle film dneska slouží. Vyjadřuje se k něčemu relevantnímu? K něčemu, co může dnes lidem bát nějak platné? Filmaři mi často říkají o styku se západními producenty, že cítí tlak točit pořád dokola o "vyrovnávání se s komunizmem", protože to se od nich čeká. Služebníci by byly skvělý film na takovou zakázku - z pohledu člověka naprosto mimo je těžko jiné téma, které by se dalo na Slovensku řešit. Vždyť co máme "tady na východě" dělat jiného než od rána do večera přemýšlet o zločinech komunizmu? Troufám si říct, že skutečnost je taková, že po těch třiceti letech už jsme někde jinde a zrovna katolická církev čelí úplně jiným výzvám. Samozřejmě se dá namítnout, že film nemusí ničemu sloužit a nemusí se vyjadřovat k ničemu aktuálnímu - budiž. A co jsou pak Služebníci? Pusťte si trailer a představte si, že místo 80 vteřin trvá 80 minut - dojem z filmu je stejný. Statické, sošné (a velmi krásné!) obrazy kladené za sebe. Ta topornost hraničí se směšností, ale naštěstí nikdy nepřekročí hranici. Je to film, na který se krásně dívá, jeho příběh je celkem přímočará anekdota a jeho smysl... vážně nevím. Má dneska někdo podobné vnitřní konflikty? Kdy? V jaké situaci? A pokud to mám vnímat prostě jako inspirativní příběh o boji za svou víru, bylo by aspoň dobré představit nějaká pozitiva toho, za co se bojuje. Když ke konci hrdinovi vtloukají do hlavy "Udělej X, jinak jsme bojovali za nic", tak jsem se musel pousmát, protože v kontextu toho filmu rozhodně bojovali za nic - z víry tu nevyplývá nic pozitivního, netušíme, jaký má smysl pro hrdiny, jak pomáhá společnosti. I když teda odhlídnu od jakýchkoliv požadavků na film v kontaktu s realitou a budu se soustředit výhradně na realitu, jakou mi to nabízí, budu zklamaný. Upřímně řečeno by mi tenhle projekt dával větší smysl jako fotografická výstava talentovaného kameramana - všechno ostatní tu je tak nějak z donucení. Těm krásným obrazům se moc nechce ani hýbat, natož víc. 2 a 1/2 (05.04.2021)

Vítězství formy nad obsahem, to bych napsal na úvod tohoto komentáře, věřit v nesouměřitelnost (protikladnost) obsahu a formy, takhle však – věře, že v těch nejlepších filmech formální prostředky zakládají (předurčují) obsah (fabulí), a naopak; vztah těchto dvou konceptů je pro mě tudíž komplementární – si musím postesknout, že je škoda, že ke krásným obrazům (záběrům) nepřibyl pozoruhodný (tj. emočně vzrušující a strhující) obsah. A musím říct, že se jedná o škodu přímo dvojitou, přihlédneme-li k tomu, že téma vztahu komunistické moci k církvi a jejím představitelům je tématem, který český/slovenský film doposavad příliš nevytěžuje (napadá mě pouze Zapomenuté světlo). Z odstupu přemýšlím pouze o tom, nakolik o tom, že tenhle film působí tak děsně unyle, distancovaně, akademicky (ano, teď to myslím pejorativně) rozhodlo to, že ho Ivan Ostrochovský natočil tak, jak ho natočil, totiž jako modelový evropský arthouseový film, a nakolik je chyba na straně scénáře. Tím, že zápletka na papíře nevypadá špatně (témata kolaborace s mocí, odvahy, vlastního svědomí jsou vždy nosná), mě to nutí do odpovědi, že to, co mělo být hlavním kladem filmu (a v jistém ohledu prostě je!), totiž příznaková kvalita obrazu, film „rozbilo“, odsoudilo obsah k úloze pouhého přívažku. Musím se opakovat, škoda. 60 % (21.02.2023)

Tvůrcům se povedlo dokonale vykreslit stísněnou atmosféru doby, čehož dosáhli především díky výrazné černobílé stylizaci, tíživé hudbě a znepokojivému zvuku. Značně skličující snímek Služebníci však v konečném důsledku doplácí na skutečnost, že příběhu chybí spád, trochu více rozvinutá zápletka a propracovanější charaktery postav. (65%) (18.05.2022)

Formálne čistý film. Čiernobiela tomu náramne pristane. Hlavne keď kamera ticho pozoruje byty, priestory cirkevnej školy ( či už z vtáčej perspektívy alebo nie) a pomaličky vťahuje diváka do doby, ktorá nepriala názorom. Ostrochovský je zručný režisér. O tom žiadna. Jeho Kozu považujem za jeden z tých lepších slovenských filmov. Problém Služobníkov je jeho priehľadnosť. Od určitého momentu vieme ako to skončí a tým pádom film nemá čím prekvapiť. Zaujať môže len atmosférou a tiež pohľadom na neskutočne vypapaného Martina Šulíka. Čo je na spôsob ako to pracuje s kamerou veľká škoda. Je to ale pochopiteľné. Túto tému považujem v rámci Československej tvorby za vyčerpanú. A úprimne nechápem, prečo sa k nej stále niekto vracia. Každopádne ale nelámem palicu. A túžobne očakávam ďalší Ostrochovského film. (07.09.2021)

Otrasné. Ak by som tento film mal k niečomu prirovnať, tak k tomu najpomalšiemu slimákovi, ktorý sa ešte k tomu všade a pri všetkom nepodstatnom zastavuje. Ako keby ste nudnú krátkometrážnu pätnásťminútovku  natiahli jak nedovarenú špagetu do hodiny a pol. Spolu s tým najnezrozumitelnejším šepkaním, mrmlaním či bľabotaním (alebo čo to bolo) väčšiny postáv (česť jednej výnimke - učitelovi s dvoma vetami) to mňa - najkľudnejšieho človeka na svete privádzalo do šialenstva a zúrivosti. Ak by som za toto mal platiť, asi hneď dávam reklamáciu. Nabudúce sa poriadne predabujte a keď nie tak radšej robte čiernobiele fotky a niekde si ich vyčapte, ako okrádať ľudí o čas! Hlavne že nalievanie chlastu a jeho zretelne  krásne a čisté žblnkanie do pohárikov tak bohovsky prehlúšilo oné tiché a nezrozumitelné vety! Babráci. (19.02.2022)