V sieti

Veľmi si cením snahu tvorcov a taktiež ich chválim za nevšedné spracovanie, ale miestami som mal pocit, že si zbytočne robili z témy srandu (dievčatá so smiechom komentujúce ich "nápadníkov", pes ocikávajúci kabát) a inokedy naopak príliš tlačili na pílu (scéna s prvým slušným video callom bola síce úsmevná až dojemná, ale zároveň na mňa pôsobila mierne silene). Pocitu, že filmári kládli malý dôraz na serióznosť témy, som sa nevedel zbaviť taktiež kvôli hlučným divákom v kinosále, ktorí sa neustále smiali aj na záberoch, ktoré určite nemali pôsobiť humorne. V síti stojí za to, odporúčam zájsť do kina, ale ako som už napísal, určité výhrady, bohužiaľ, mám. (07.03.2020)

Hororový dokument. Ne tím, že existujou podobní “predátoří” ale tím, KOLIK jich existuje. Jak na to reagovat? Vystopovat je a pozavírat tisíce až desetitisíce mužů, často nejspíš otců a živitelů rodin? To asi nejde. Ale již humbuk, který kolem tohoto dokumentu nastal, snad jejich vyčínání omezí. Minimálně na pár let. Klusák a Chalupová to zvládli výborně. Oceňuji nápady jako vyjasnění “hodného obličeje” za tónů přívětivé hudby, nebo poslední scénu, která gradující napětí celého filmu vystřelí do emocionální roviny, až se divákovi spolu s tvůrcema před kamerou třesou ruce. (29.07.2020)

Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. (29.02.2020)

,,A nevadí ti, že je mi 12 ?'' ---- Předně musím upozornit případného diváka, že tento dokument existuje ve dvou verzích. Obě jsou stejné, stejně dlouhé. Jen ve verzi pojmenované V síti 18 + jsou videa obnažených mužů nerozostřená a v plném rozlišení. Já osobně viděl verzi do od 15 let a měl jsem tedy štěstí, že jsem byl ztopořených penisů pedofilů ve FULL HD ušetřen. Ony stačily jen ty rozmazané kontury těch odporných kreatur. Klusák to měl u mně od posledního dokumentu trochu rozlité... Po té, co veřejně ukřižoval nácka Daliborka (který byl hlavně blbem) jsem jeho dokumentární tvorbu přehlížel. Musím ale uznat, že tady opravdu tnul do živého a sám jsem byl zděšen co všechno za úchyláky a v jakém množství se ve virtuálním světě prohání a jak moc jsou jimi mladé a hloupaté dívenky ohroženy. Klusák udělal naprosto dokonalou past, které nadržený pedofil nemohl odolat. Udělal konkurz a vybral tři dospělé ženy, které však vypadaly jako dospívající dívky kolem 12 let. Drobné postavy dokonale dokreslilo líčení a oblečení. každé z ,,dívek'' byl v hale udělán pokojíček a kompletní výbavou dvanáctileté teenagerky... Plyšáci na posteli, obrázky vodovkami na zdech, školní taška u stolu, na polici knihy o Twilight... každé byl založen profil a prakticky ihned se kolem nich začali rojit predátoři... Fakt jsem byl v šoku, protože dotyčným nešlo jen o to ukojit se před mladým teletem, popřípadě chtěním aby také něco ukázalo... řada z pedofilů začala postupně vydírat a někteří se dokonce s dívkami osobně setkali a plánovali společný víkend v hotelu či na chatě... A nevadí ti že je mi dvanáct? ,,Ne, mně to nevadí ! '' zněly odpovědi všech. Bylo super, že Klusák k natáčení přizval sexuoložku, psychologa a právníka. Také bylo super, že dívky měly kodex chování - tedy samy se nesměly nabízet, provokovat atd... měly jen odpovídat a reagovat na predátora. Tím je dokument velmi autentický a nezpochybnitelný. Výsledek je šílený. Většina dnešní omladiny je na sociálních sítích. Řada rodičů respektuje jejich soukromí a neleze jim do mobilů, tabletů, PC... Zároveď ale často vůbec neví co tam dívky dělají. Navíc je to často v období začínající puberty, domácích neshod s rodiči, pocitů osamělosti i počínající sexuality. A na taková mláďata pak čekají tam venku opravdoví dravci. Někteří jim ..jen'' dost brutálně hned od začátku naboří jejich představy o milostném životě. Ti horší je pak při vydírání často přinutí i k sebevraždě nebo mohou na nějakém odlehlém místě ublížit... Jak se tomu bránit? Udělat team školaček napojených na kriminálku a pedofily vyzobávat jednoho po druhém ? To už je jen hašení požáru sklenkou vody. Základ je v rodině a důsledná prevence. Tento dokument se fakt povedl byť vám z něj bude zle. Nemohu jinak než dát za 5 * * * * * ! (15.10.2020)

Mám nutkání obdivovat tvůrce, kteří se pustili do natolik ambiciózního projektu za nesporně chvályhodným účelem. Zde probíraná témata skutečně nejsou jen problémem, ale relativně žalostným průserem dnešní společnosti, na nějž by se mělo poukazovat. Otázkou je, jestli zrovna takhle násilnou diváckou formou - osobně jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že sleduji nahrané divadlo, přestože nepochybuji o tom, že jednak to takhle opravdu chodí a jednak jsem na plátně sledoval skutečné zavrženíhodné lidské kreatury. Problém je v tom, že dokument zůstává přes všechnu deklamovanou autenticitu hrozně manipulativní a tlačí diváka k jednostranné interpretaci každé myšlenky či dialogu v podstatě ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Nejdojemnějším výjevem tak má být hovor se slušným dvacetiletým klučinou, který sice nechce nahotinky, ale stejně se baví komunikací s dvanáctiletými dětmi (což mi pořád přijde divné). Ony ty jednotlivé scény i celkové schéma fungují, ale především proto, jak to tvůrci všemi formálními prostředky hrají na diváka, od něhož se automaticky očekává empatie a emocionální účast - a ano, párkrát mě to skoro zvedlo ze židle, ale mnohdy jsem se musel rovněž hlasitě smát nad hlody postav (respektive herců, přičemž zkrátka nevím, u čeho herectví končilo), jelikož ta forma "reaction shots" to po mně přímo vyžadovala. Je to určitě zajímavá a snad i záslužná práce a je dobře, že česká kina plní také někdo jiný než sexuálně rozervaný Langmajer, ale navzdory tomu, že zdejší poselství uznávám, to tvůrcům bohužel tolik nežeru. Velký palec nahoru každopádně za trojici hereček, které to zvládly až neskutečně. 65% (05.03.2020)