Biely, biely deň

Statisticky Island na úkor počtu obyvatel vytváří snad největší množství filmů v Evropě, které jsou navíc celosvětově na různých festivalech vidět. Jednak to bude asi prostředím a jednak určitě i lidmi, kteří obecně hodně inklinují ke kultuře. Oboje režisér Hlynur Pálmason využil na maximum. Dlouhé vyprávění a záběry mnohdy vytváří obrovský filmový zážitek, kde například sledujete, jak se kutálí ze srázu kámen nebo pozorujete přestavbu jedné stavby z jednoho kamerového úhlu napříč všemi ročními obdobími. Ty záběry jsou prostě nádherné. Sledujete tu suchozem bez špetky stromu, mlhu, která pohlcuje ty nekonečně dlouhé špičaté skály a nevím jak vy, ale ve mně to vyvolává absolutní klid. Na rozdíl od Ingvara Sigurðssona, který ve mně vyvolával spíš neklid. Možná i proto byl tak excelentní. Málomluvnou postavou zapříčinil, že mluvilo hlavně jeho tělo a především oči. Skoro bych se to nebál nazvat novým stylem herectví. Obrovský zážitek, na Island vlastně typický. Nicméně zde více o krajině, než o dialozích a proto je třeba se na něj patřičně připravit. (09.10.2020)

Overil som si to a WWD je najlepší islandský film, aký som videl za posledných 9 rokov. Prvá časť trvá asi hodinu a pol a dostanete presne to, čo od ostrovnej kinematografie čakáte. Zábery prírody, pomalý nudný dej, sem-tam nejaká vetička. Lenže potom to nabralo dynamiku akčného filmu a ja som sa nestačil diviť. Všetko sa to na diváka zosype s takou dávkou emócií, že by sa za to nemuseli hanbiť ani v Bolywoode. (28.02.2020)

Když v poměrně mladém věku zemřela (na nemoc) moje teta Miluška, objevil můj strýc Milouš na půdě její milostné dopisy adresované někomu jinému. Komentoval to: "Zemřela tak mladá, snad si alespoň něco málo užila." Naproti tomu Ingimundur mi připadá jako příslušník nějakého černošského či arabského kmene, který nutně musí najít někoho, na kom by vykonal krevní mstu. Jeho závěrečné smíření se světem a skutečností při Cohenově písničce "Memories" nedopadá až tak přesvědčivě. (17.12.2020)

Strašlivá nuda od začátku až do konce - chvílemi jsem málem lezla po zdi. Ale pořád jsem doufala, že ještě něco přijde, ale přišly jen titulky. V anotaci na film mě nalákalo, že manžel po smrti ženy přišel na to, že jeho manželka vedla ještě jiný, tajný život. Představovala jsem si něco vážně zajímavého... nebudu prozrazovat, ale banálnost objeveného mě o to víc naštvala. Vysoké hodnocení od ostatních nechápu. (05.05.2020)

Veľmi veľa mužov sa okrem žiarlenia v prítomnosti, či do budúcna, užiera žiarlením do minulosti. V štýle: "Kurva, s kým len to tá moja kedysi spávala?". Vôbec si neuvedomujú zbytočnú stratu energie týmto smerom. Pretože minulosť jednoducho nezmenia, nech by sa aj rozkrájali na pásiky. Islandský film pitve práve jeden prípad žiarlivosti v čase späť. Len zhovievavosťou tvorcov nedošlo k tragédii, alebo teda minimálne k niekoľkoročnému žaláru poblúdeného žiarlivca. Premeny islandskej prírody a pohľady na krajinu ok. No ani náhodou nedokážu priviesť k sympatiám ku konaniu nesympatického starého fízla. Navyše ak prinášajú koncept, že celé jeho drbnuté chovanie v druhej polovičke filmu ho dokázalo priviesť k akejsi zmúdrenej katarzii. Svetlými výnimkami je jeho príbeh o baraních črevách a sympatická blonďatá vnučka. (18.06.2021)