Biely, biely deň

Buď se potenciál severských, zde konkrétně islandských, začíná vyčerpávat nebo mám strašnou smůlu s výběrem filmů. Žádná sláva tenhle film bohužel nebyl. Děj nic extra. Zápletka skoro nulová. Jen je škoda, že jsme nedověděli, jak dodělal ten dům. To jsem docela sledoval, ale na tom nejde postavit film. Snad se to u dalšího snímku, co se budu koukat napraví, ale není to jenom zde. Určitou vyčpělost témat jsme cítil i u jiných filmů. (14.05.2020)

Příjemné, nenáročné evropské drama s kapkou vřelého humoru a hořkostí uvnitř. Uvítala bych asi, kdyby synopse více odpovídala realitě, protože pak divák očekává trochu víc akce zatímco dostává spíše důslednou audiovizuální řemeslnou stránku. Asi hlavně kvůli absenci příběhu a pointy dávám jen tři hvězdy. KVIFF 2019 (01.07.2019)

Islandské pomalé, depresivní filmy o smutných podivínech jsou už subžánrem samy o sobě. Tenhle konkrétní se ale minimálně zpočátku hrozně vleče. Hlavním hrdinou je navíc nesympatický nerudný dědek, který sám nemá pochopení pro nic a pro nikoho, k okolí se opakovaně chová jako debil, ale od jiných lidí by vyžadoval, aby byli bezchybní. A podle filmu bychom mu měli rozumět a sympatizovat s ním. Tedy mám totožný problém jako s nedávnou islandskou Ženou na válečné stezce. Islanďané mi holt evidentně sedí víc, když je přítomen i jejich proslulý černočerný humor. #KVIFF2019 (02.07.2019)

„Máš pravdu.“ - „V čem?“ - „Někdy jsem netvor.“ Tam, kde je pořád všude bílo a koně vám chodí až do domu, je trochu jiné životní tempo. Ale se ztrátou milované osoby se vyrovnává stejně těžko jako kdekoliv jinde…Snímek si pomalu, docela nenápadně plyne a člověk pořád čeká, kdy se začne něco dít. A právě vývoj filmu diváka velmi překvapí, v čemž je sice na jednu stranu jeho přednost, ale zároveň také největší slabina. Problém je v tom, že chování hlavního hrdiny (ale i dalších postav) je postupně tak moc mimo, že mě film stejně tak pozvolna přestával bavit. A to až do té míry, že mi ke konci bylo celkem jedno, jak to dopadne. Zatímco hlavní představitel (kterého znám už ze seriálu V pasti) a dětská herečka táhnou film vzhůru, jak to jen jde, přestřelený a logicky děravý děj ho nemilosrdně táhnou ke dnu (směrem k závěru jsem už nevěřil…prakticky ničemu). A tak mi po skončení na jazyku zůstává pachuť z promrhaného potenciálu a tvůrčí bezradnosti, kvůli čemuž při celkovém zhodnocení nemůžu dát víc než lepší průměr. (20.09.2020)

Overil som si to a WWD je najlepší islandský film, aký som videl za posledných 9 rokov. Prvá časť trvá asi hodinu a pol a dostanete presne to, čo od ostrovnej kinematografie čakáte. Zábery prírody, pomalý nudný dej, sem-tam nejaká vetička. Lenže potom to nabralo dynamiku akčného filmu a ja som sa nestačil diviť. Všetko sa to na diváka zosype s takou dávkou emócií, že by sa za to nemuseli hanbiť ani v Bolywoode. (28.02.2020)