Biely, biely deň

Když v poměrně mladém věku zemřela (na nemoc) moje teta Miluška, objevil můj strýc Milouš na půdě její milostné dopisy adresované někomu jinému. Komentoval to: "Zemřela tak mladá, snad si alespoň něco málo užila." Naproti tomu Ingimundur mi připadá jako příslušník nějakého černošského či arabského kmene, který nutně musí najít někoho, na kom by vykonal krevní mstu. Jeho závěrečné smíření se světem a skutečností při Cohenově písničce "Memories" nedopadá až tak přesvědčivě. (17.12.2020)

Veľmi veľa mužov sa okrem žiarlenia v prítomnosti, či do budúcna, užiera žiarlením do minulosti. V štýle: "Kurva, s kým len to tá moja kedysi spávala?". Vôbec si neuvedomujú zbytočnú stratu energie týmto smerom. Pretože minulosť jednoducho nezmenia, nech by sa aj rozkrájali na pásiky. Islandský film pitve práve jeden prípad žiarlivosti v čase späť. Len zhovievavosťou tvorcov nedošlo k tragédii, alebo teda minimálne k niekoľkoročnému žaláru poblúdeného žiarlivca. Premeny islandskej prírody a pohľady na krajinu ok. No ani náhodou nedokážu priviesť k sympatiám ku konaniu nesympatického starého fízla. Navyše ak prinášajú koncept, že celé jeho drbnuté chovanie v druhej polovičke filmu ho dokázalo priviesť k akejsi zmúdrenej katarzii. Svetlými výnimkami je jeho príbeh o baraních črevách a sympatická blonďatá vnučka. (18.06.2021)

Příběh islandského vdovce, ze kterého se stával čím dál větší magor, se mi chvílemi líbil. Jenže pak vždycky přišla scéna, která mi řvala do ksichtu: tohle není běžný film, tohle je UMĚNÍ! A já to vždycky zatoužil okamžitě vypnout. Z čehož nakonec pramení má nechuť dát tomuto DÍLU nadprůměrné hodnocení. (19.01.2023)

Buď se potenciál severských, zde konkrétně islandských, začíná vyčerpávat nebo mám strašnou smůlu s výběrem filmů. Žádná sláva tenhle film bohužel nebyl. Děj nic extra. Zápletka skoro nulová. Jen je škoda, že jsme nedověděli, jak dodělal ten dům. To jsem docela sledoval, ale na tom nejde postavit film. Snad se to u dalšího snímku, co se budu koukat napraví, ale není to jenom zde. Určitou vyčpělost témat jsme cítil i u jiných filmů. (14.05.2020)

[KVIFF 2019] Dlouhý akční záběr. A dlouhý statický záběr na baráček. Kurva dlouhý. To, co by bylo zdravé na pět střídaček nebo tak, trvá tak dlouho, že si člověk říká jestli neklikl na live stream nějakého statického záběru na nějakou chatu na islandských planinách. No a ty spolu s přírodou jsou hlavním tahákem filmu sám za sebe. Zážitek bez emocí, který se sám se sebou plácá, nedá vám nic zadarmo a vy hledáte pointu jako Drumpf důstojnost. A nemůžete najít vlastně. Nečekaně. Island je na toto asi specialista Poté vám vlastně dojde o co tady jde. A jakože ono to vypadá zajímavě. Jenže vy jste možná už usnuli. A pak vás vzbudí výstřel. Ale vy nevíte kde jste. Film pro masochisty, kteří se vyžívají ve frustraci samotného filmaře vám neukázat nic než je potřeba. Někdy ale vlastně neukáže vůbec nic. A o to je to smutnější. Tady jsem se nechytl. A už se na Island asi ani (na)chytat nenechám. Ale nikdy toho nelituje tolik jako já. (06.07.2019)