Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Wladyslaw Szpilman je vynikajúci pianista, ktorý žije vo Varšave so svojou rodinou. Po napadnutí Poľska nacistickým Nemeckom sa však ich život tragicky zmení. Ako židia musia nosiť na rukávoch pásky s hviezdou a postupne sú nútení rozpredať svoj majetok, vrátane Wladyslawovho piana, aby prežili. Napokon sa ocitnú na mieste, ktoré vstúpilo do dejín ako Varšavské ghetto... (RTVS)
(viac)Videá (6)
Recenzie (1 108)
Nesmírně silný zážitek. Divák tu není masírován režisérem, jako v případě Spielbergova Seznamu, ale doslova semlet událostmi samotnými, syrovostí bez výraznějších příkras a stylizace. Wladyslaw Szpilman prochází hrůznými událostmi jako tichý svědek, který nemá možnost ovlivnit cokoli kromě zachování vlastní existence. Nemá čas (a divák s ním) příliš se utápět ve vlastním žalu, když se náhodou vyhne osudu většiny ostatních a své rodiny, tiše sedí v zamčeném bytě pohroužen do sebe. Většina filmu působí velmi studeně, bez patetického vyjadřování emocí a ždímání divákových slz (všichni víte, na který film mířím :)), o to působí věrohodněji a účinněji. Polanski měl na tomto filmu příliš osobní zájem, než aby se podřizoval obvyklým podbízivým postupům komerční kinematografie, tomu říkám umělecká integrita. Herci jsou rovněž skvělí, oskar Adriena Brodyho naprosto zasloužený, výprava i kamera nezapomenutelné. Vynikající film. ()
Kdyby se Polanski tak téměř až autobiograficky nerozmachoval, mohl to být skvělý film. Jenže místo toho, aby se soustředil na velice silný příběh titulního jedince, vložil pan režisér do svého snímku vlastní emoce a vzpomínky, které nemají takovou sílu, ač potenciálu bylo hodně. Brody boduje přímo v astronomických číslech, ale i to je tentokrát málo. ()
Triumfální návrat Polanského do domácího filmu po 40ti letech. Takový je Pianista. Dokonale strhující příběh z autobiografie Wladyslawa Szpilmana. Adrien Brody v hlavní roli se Szpilmanem skutečně stal a vytvořil svou postavu jako člověka z masa a kostí, se kterým je nutné si projít veškerá válečná zvěrstva. Vše ostatní nicméně za výkonem Brodyho nezaostává, výprava je velice realistická, ostatní herci taktéž velice dobře zapadají do celkové koláže obrazů minulosti a není nic, co by dokázalo pokazit takto ojedinělý portrét zlomeného člověka, který se zrodil skrze bolest a nespravedlnost války. ()
Nechci být příliš patetický, ale více takových filmů!! Aby lidé nezapomínali, jaké hrůzy se děly, jakých svinstev je schopna lidská rasa sama na sobě, aby se něco podobného už více neopakovalo. A Adrien Brody - ten mně naprosto dostal! Úplně jsem s ním prožíval jeho roli, byl naprosto strhující a jsem moc rád, že toho Oscara dostal právě on. Stejně jako Mistr Polanski, kterému nacisti vyvraždili rodinu a on moc dobře věděl, o čem vypráví. Na tomto nádherném, strhujícím díle to bylo jasně vidět. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (61)
- Výtěžek z filmové premiéry v Nizozemí byl věnován Nadaci Anne Frankové. (Ai.ma)
- Jurka (Michał Żebrowski) nadaboval sám režisér Roman Polanski. (Ai.ma)
- V roku 2016 bol film zaradený medzi 100 najlepších filmov 21. storočia podľa BBC. (Arsenal83)
Jedno z nejlepších děl polskoamerického (evropského) režiséra ještě roste volbou silného tématu. Židovská etnocida zůstává zlým svědomím nejen těch, kteří ji provozovali - Němci a jejich přisluhovači - , ale i těch, kteří ji umožnili - mnichované a jim blízcí bázlivci, kteří tak dlouho hasili oheň olejem, až v něm málem uhořeli nejen oni, ale i ti, kterým soustavným vydíráním a vyhrožováním vnutili své nedomyšlené představy. Životní příběh všestranného předního polského umělce, strhující drama faktu, smršť likvidující nejen rodiny a ideály, ale celé národy, ponížení, které je nepředstavitelné pro ty, kdo ho nezakusili, to jsou jen některé momenty neobvyklého zorného úhlu, pod nímž jsou pojednávány mezní historické události světových dějin dvacátého století, jak se odehrály a byly zaznamenány bolavým srdcem doživotně poznamenaného jedince na úzkém pruhu středopolské půdy, jímž protéká matka polských řek Visla. To, co se filmu vytýká nejvíce - komornost jeho záběru, jakobynezúčastněnost pohledu na krvavé události nacistického zločinu - je naopak v tomto případě jeho předností. Základní, takto vyjádřený kompoziční princip, začíná svou aplikaci mikrosvětem varšavského rozhlasového studia v okamžiku, kdy začíná válka, vyvracející všechny a všechno z kořenů. Pokračuje druhým mikrosvětem - světem bohaté, kultivované polské rodiny židovského původu a jejím postupným propadem do vyvražďovacích koncentračních táborů s režimem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung). Hrdinův osud-svět se postupně zužuje do jedné místnosti, do velmi občasných kontaktů s krajně omezeným počtem lidí, to vše v líčení, jež nic nezkresluje a do krajnosti téměř reportážní naopak vyhrocuje gradující děsivost zločinů samozvané Třetí říše. A z tohoto hořkého lusthausu (ráje) srdce před námi jako na stříbrném plátně defilují velké události obou varšavských povstání. (Celé dlouhé plochy filmu rámuje hudba především Chopinova. Vyjadřuje a vypovídá jinak nevyjadřitelné.) Protagonista Brody, skvěle zvládající svůj nesnadný part, na ně hledí jako někdo, kdo k nim nepatří. V zápětí se však opakovaně hroutí celá jeho polokonspiračně poslepovaná ilegální existence. Ze smrtelného nebezpečí, do nějž se opakovaně dostává, ho zachraňuje krajně nepravděpodobné: známí z židovské i "árijské" polské umělecké komunity a v posledním okamžiku naprosto nečekaně iluzí zbavený německý důstojník, dobře vědoucí, že válka je prohraná a že hitlerovský židovský mýtus, jeden z největších myšlenkových, ale i existenčních podvodů, nemůže nikdo soudný brát vážně. Úzký záběr hluboké konspirace, tolik sužující osamělou mysl, je unikátním, neopakovatelným kontrastním pohledem mikrosvěta doslova do střev jeho velikostního opaku. (Z okénka se škvírkou nemůžeme nikdy vidět celý svět tak, jak bychom si to sami přáli.) Disponujeme - pokud se nechceme nedobrovolně odevzdat klišé nejrůznějšího druhu - pouze a právě touto drsnou vzpomínkou. Přesto tu cosi "vyčnívá": hrůzně "krásné" masové scény odvozu do transportu, nesnáze městské války, strašlivý, až nezemský vzhled devastovaných varšavských ulic, zmenšující se potravinové příděly, úporné týdny a měsíce fyzického i psychického žití, přežívání a nejčastěji živoření na hraně smrti a života a zcela nakonec jen o vlásek zvládnutá ve válce tak častá hrozba "smrti nedopatřením" od vlastních lidí. Začátek filmu je i jeho koncem: pokračování koncertu a setkání ve stejných prostorách se stejnými lidmi s jednou výjimkou: s výjimkou těch, kdo nepřežili. Intimní pohled na hrůzu si nezadá pranic s tím velkým klasické kamery válečných velkofilmů. PIANISTA přibližuje válku způsobem, kterému nelze uniknout. Válku ne jako střelbu, ale především jako všestranné pustošení všeho a všech. V podobě a poloze, ke které se mimovolně přirovná každý z nás. Polské dílo s evropským rozhledem, zhruba tak můžeme charakterizovat nevšední zážitek, který nám nic nedaruje a netají. Neiluzívní realita. Skutečnost, před kterou nemůžeme, ale také nesmíme utíkat, pokud chceme zůstat lidmi. () (menej) (viac)