Chicago

Film, u něhož jsem si v kině už při prvních záběrech uvědomila, proč miluju filmy a že tohle bude jeden z těch nejmilovanějších. A taky, že jo, pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob s nedostižnou Zeta Jones. Ta ženská se pro muzikály narodila! Viděno snad už stokrát (to bez přehánění). Moje první a zároveň i poslední dvd, jehož vydání jsem se nemohla dočkat (a taky moje první speciální edice XD). 100% a ani o chlup míň. (02.12.2012)

"And All That... Jaaaaaaaazz..." Strhující. Srovnávat Chicago s Moulin Rouge je ovšem trochu ošidné. To je jako srovnávat Smrt jí sluší a Deník Bridget Jonesové. To, že spadají pod stejný žánr, neznamená, že jsou srovnatelné. Důležitý je taky subžánr. Moulin Rouge byl spektakulárně pojatý milostný, tedy jímavý, příběh, kdežto Chicago je cynická černá komedie v rouše muzikálovém a to vyžaduje zcela jiný přístup. Nemyslím jen od tvůrců, ale hlavně od diváků. Ale k filmu samotnému: přiznám se, že ačkoli mám muzikály (i černý humor) velice rád, nečekal jsem, že to bude taková pecka. Řekl bych, že hned několik jednotlivých scén z tohoto filmu vstoupí do filmové historie svou originalitou a jejich prostřednictvím se bude film vyučovat. Muzikálová vystoupení zde dokonale ukazují bez zdlouhavých vysvětlování myšlenkové pochody hrdinů, zejména Roxie. Herci (úplně všichni, nejen hlavní trojka) přijali hru na nadsázku a své role zvládají bez jediné výjimky bravurně. V tomto ohledu mě dost překvapil Richard Gere, od nějž bych něco takového vůbec nečekal. Také jejich hlasové dispozice plně odpovídají potřebám filmu. Zatímco Catherine-Zeta Jonesová jako Velma má hlas i vizuelní projev protřelé barové zpěvačky, která o sobě nemá sebemenší pochybnost a mínění publika je pro ni prodejnou děvkou, Rennée Zellwegerová se coby Roxie spíš snaživě rozhlíží po světlech ramp, mektá, co jí síly stačí a vrcholem její rafinovanosti je dojemně zamrkat umělými řasami jako Marilyn Monroe. (To nemyslím jako sarkasmus, ale jako chválu!) Billy Flynn, postava Richarda Gerea, není žádný zpěvák ani tanečník, takže působí velice příjemně, jak dělá drobné chybičky a není to ani v Roxiiných představách, kde se hudebně projevuje, nějaký gumový muž s hlasem jako zvon. A stejně bych mohl vychválit herečky v menších rolích - Queen Latifah, Lucy Liu a Christine Baranskou. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale tak trochu jsem pochyboval, zda byste pochopili, co tím myslím, pokud bych napsal jen ŽŮŽO. 100% (28.04.2003)

Výtečná inteligentní zábava se skvělou hudbou a spoustou energie. Vyčítat nedostatek emocí je nesmysl, protože o to tvůrcům zjevně nešlo. Jediná láska, jakou tu hrdinové prožívají, je totiž láska k sobě samému, takže skutečně nelze očekávat romanci typu Moulin Rouge (a to nic proti MR, ten mám ještě o chlup radši). A Zellwegerová je prostě úžasná. Zašel jsem na Chicago do kina i podruhé a asi půjdu ještě jednou, protože se mi to začíná líbit čím dál víc. BRAVO! (15.05.2003)

Hned úvodní scéna ve které Catherine Zeta-Jones zpívá v kabaretu mě přímo přišpendlila do křesla. Všechno začalo být tak děsně rychlý a příjemně uklidňující. Pak se ovšem "přibatolil" Richard Gere s debilním úsměvem na tváři a já si říkal: Ať tak skvěle rozjetej film nezkazí! A nestalo se . I když nejsem fanoušek Gera, tak si dovolim říct, že tady udělal obdivuhodný výkon. Pro mě spolu s Moulin Rouge jeden z nejlepších muzikálů posledních let! (09.02.2007)

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)