Párty Hárd

Ač je éra komedií o teenagerech dávno pryč, po letech tu máme mladé smolaře, tentokrát v českém provedení. A po vzoru amerických kousků je to o největší kalbě a o doufání v pořádný zásun. Spousta divných, divokých, divnějších i divočejších situací, o kterých se obvykle nemluví, ale mnozí z nás se s nimi „často“ setkávají. Za tak krátký čas to vlastně ani nestihne nějak nudit, já nicméně až takovou porci situačního i dialogového humoru „neviděl“. Výsledek rozhodně netrhá bránici, ale (navzdory nizoučkému rozpočtu) je poměrně přímočarý a nenucený, s několika říznými momenty či specifickými dvojsmysly. Nejvíc by mě asi zajímalo, jak moc dělá Pohl (nejen v hudbě) ramena. (07.07.2023)

Je to na úrovni Mártyho frků - někdy je to vtipné, protože to je prostě skvěle napsané, vypointované a zahrané (cokoliv s Grundzou například), někdy je to vtipné hlavně díky tomu, že to je tak strašlivě blbé, a někdy je to prostě jen blbé a laciné. Největší eklhaft scéna přišla chvíli po začátku, pak už se to dalo vydržet bez problémů, a vlastně jsem se docela bavil tím, co asi bude dál, protože to nebylo absolutně možné předvídat. Nicméně kdybych byl Řezníkova cílová skupina, asi by to na mě zapůsobilo mnohem více a brzy bych se na Párty Hárd chtěl podívat znovu a znovu a znovu. (21.03.2020)

Nejhorší "komedie", jakou jsem kdy viděl, málem jsem u ní chcípnul trapností. Ale vůbec ne proto, že by mě nějak pohoršoval tzv. "fekální humor" nebo "nechutnost", jako většinu zdejších odpadářů. Nejsem upjatý zapšklý šosák s pravítkem v zadku a úchylný a nechutný humor mám naopak rád. Ale tohle nebylo vtipné. Tohle bylo příšerně, neskutečně, až bolestně blbé a trapné. Extrakt filmové amatérštiny a režisérské neschopnosti. Nejhorší ze všeho byli neherci hrající herce, kvůli nim film stojí nejvíc za hovno, takovéhle buranské ochotnické břídilství se jen tak nevidí. Trapných bylo i ca 99% všech rádoby humorných scén i postav, nemá cenu je vyjmenovávat. Takže z opačného konce - scénář má přesně dva světlé momenty: Nejprve když dojde k záměně večírku středoškolských loserů za perverzní fetiš párty; z téhle situace šlo vytřískat spoustu skvělého humoru (nestalo se). A pak jsem se dokonce i jednou zasmál, a to když došlo na incestní homosexuální řitní pich. Ale vtipná byla pouze myšlenka, idea téhle situace, zahráno i natočeno to bylo opět tragicky blbě. Pohlův nepochopitelný tvůrčí pokles, jeho předchozí věci mě většinou dost bavily. (05.01.2021)

Řezník jednoznačně naplňuje definici renesančního umělce. Obzvláště, bereme-li jako vrchol renesance období Borgiů, tedy papežské orgie, prcání příbuzných (nejlépe homosexuální), prznění nezletilých ministrantů a bezstarostné cákání morální dekadence do xichtů zaprděných bigotních šosáků. A jako nekorunovaný DaVinci fekálu a Michelangelo parafílií má rovněž neuvěřitelně široký kulturní záběr. Ať už je to jeho něžný a citlivý kreslený tumor, až srdceryvně korektně respektující zejména postižené spoluobčany, mrtvé děti či práva vyhřátých a jiných menšin, jeho recitační kroužek, oduševnělou lyrikou jemně a intelektuálně reflektující nejpalčivější problémy dnešního světa a mezilidských vztahů, či jeho audiovizuální tvorba, nepochybně dojímající všechny ty beznadějně romantické snílky, uvězněné ve světě motýlků a duhy, až k slzám. Slzám zoufalství, frustrace a zděšení, když jim Márty bez skrupulí ukáže odvrácenou hnisavou stranu prdele, napálí jim ta krutá, záměrně přehlížená fuckta, že jednorožci už dávno chcípli a skončili v gothaji, že pravá láska je jen mrdka, rozmazaná po xichtě bezzubého cigánského bezďáka a že opravdové přátelství se prostě neobejde bez laciných lihovin, podomácku pajcovaných psychotropních látek a pořádného hárdkor análu. I jeho poslední počin, mimochodem technicky i režisérsky o třídu výš než ty minulé, je opět rozkošným receptem na nitrák a ránou kladivem mezi oči všem korektním, pokrytecky upjatým zmrdům a dokonale bolestivou sondou do rekta společenské únosnosti. Prostě si představte Srpski film střihnutý Mandragorou, pojatý jako úchylně bláznivou komedii a napěchovaný vytuněnými hraničními Mártyho frky, před kterými kamera skoro neuhne. Něco, jako do perfekce vysoustružená prdel topmodelky pokrytá rozškrábanými strupy od neštovic a HIV lezemi, jako svěží letní ráno u otevřené žluklé žumpy, jako Sixtínská kaple vymalovaná hovny, jako červánky nad úložištěm jaderného odpadu, jako duha po toxickém dešti či jako malebná lesní studánka, po jejíž hladině plave krvavý tuberácký chrchel. A mravokárci nemylte se, tohle nenatočil brutálně modifikovaný pokerovaný stokilový skinhead v latexovém outfitu a s propíchnutým žaludem, nýbrž kultivovaný a sympatický kluk, který to má v hlavě naprosto srovnané a ví přesně, co dělá. Licoměrný Cinezmrd to asi v nejbližším století nevezme, ovšem každé jiné nepřizdisráčské kino by tohle mělo okamžitě začít promítat, minimálně jako edukační video sexuální výchovy pro základní školy, pak už by ty fuckany opravdu nic nepřeqapilo. A xmrti rád bych si na tohle přečetl recenzi pana Špačka. Na posledním kaviárovém swingru jsi všem moc chyběl, Láďo! (22.11.2019)

Pominu naprosto tragické herecké výkony, a že je film prošpikován nechutnostmi a fekáliemi. Ale musím s rukou na srdci přiznat, že jsem se té šílené úchylárně řehtal nahlas. Co má film poskytnout - zábavu/poučení/umělecký zážitek/vizuální vjemy. A já jsem se v tomto případě fakt bavil, přestože si uvědomuji všechna negativa. Tudíž nebudu mudrovat a rovnou napálím čtyři hvězdičky. (25.03.2020)