Jmenuju se Dolemite

Eddieho Murphyho jsem neviděl ani nepamatuji, takže na jeho Comeback jsem byl zvědav a jedná se o slušný životopisný černošský film vycházející z blaxploitationu Dolemite ze 70.let. Hlavní hrdina se živí jako stand up komik a zpočátku se mu příliš nedaří, ale jakmile vyslechne vtipné historky místních bezdomovců, tak je upraví, vydá za svoje a vzniká z toho nečekaný hit a honba za slávou. Z herců potěší určitě i Wesley Snipes či Keegan-Michael Key a v menších rolích se zde mihne Snoop Dog či Chris Rock. Film je vtipný především v Angličtině, takže obávám se že dabing ani titulky příliš nepomohou ( rýmy v titulkách nesedí). Já se nečekaně bavil. 80% (05.11.2019)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)

Clint má svoje Gran Torino, Stalllone Rockyho Balbou a John Wayne Střelce. A jak já to vidím, Eddie Murphy má teď Dolemita a jde o ten nejzaslouženější comeback ze všech. Ten film mi připomněl, proč jsem měl Murphyho tak rád. On totiž netočil černé filmy pro černé (jako ti, co tu byli před ním - s výjimkou Richarda Pryora), ani černé filmy pro bílé (jako ti, co přišli po něm), on je točil pro všechny. Pokud jde o Dolomita, jestli jste viděli předchozí spolupráce obou scénáristů, jako byl Ed Wood, Lid versus Larry Flint a Muž na měsíci, tak by bylo nošením dříví do lesa, kdybych popisoval film jako takový. Jejich poselství se dá shrnout do věty: "Jejich práce se mi třeba nemusí úplně líbit, ale je za ní strašně moc dřiny a srdce". A jakkoli není Dolemite tak výrazný jako předchozí jmenovaní, funguje opět báječně, tentokrát hlavně díky obsazení hlavní role a nezaměnitelné atmošce 70. let umocněné parádním výběrem muziky. A když už jsem u toho obsazení, zvláštní zmínku si zaslouží skvělý Wesley Snipes v roli režiséra. (16.11.2019)

Ve finále fajn překvápko, jeden z nej filmů od Netflixu (což zase tolik neznamená) a především stylovej comeback Eddieho Murphyho. Dost slušná dobová atmosféra a především i tak trochu film pro milovníky filmů. Zároveň se ale jedná o biografii člověka, který se sice zapsal do dějin kinematografie, rozhodně ale tak trochu zvláštním způsobem a bude ve finále fakt těžké říct jestli je ,, Dolemite" vlastně sympatický hrdina (Murphy si ho dává skvěle) a jeho humor je vlastně fakt všechno ne jen vtipný. Zároveň nechci znít jako rasista ale myslím, že tohle bude film, který si užije především afroamerické publikum na které Dolemite cílil především a samotný Dolemite používal především humor, který cení jen afroamerická komunita. Ten film je dobrej, jenom není vyloženě pro každýho a záleží jak moc člověku samotný Moore/Dolemite sedne. Krom comebacku Murphyho jinak cením i výraznou úlohu pro Wesleyho Snipese a jsem rád, že je Eddie zpátky. Jen bych chtěl zároveň i trochu lepší film, Jmenuju se Dolemite ale určitě stojí za to vidět. Zvláštně pokud se člověk zajímá o dějiny filmů a chce se podívat na člověka, který to dělal tak trochu jinak a definitivně přepsal dějiny kinematografie.... (29.10.2019)

Skvělé herecké výkony, ale po filmařské stránce docela obyčejné až tuctové. Příběh je od začátku předvídatelný, v každém okamžiku víte, kam film směřuje. Ale srdci neodoláš. Story snílka s dobrým srdcem a velkým snem je úsměvná, místy dojemná a inspirativní. Jako člověk bez talentu s hlavou plnou snů se s tím dokážu ztotožnit a přehlédnout nedostatky, které tento film určitě má. Pohodová komedie pro líný víkendový večer jako vyšitá. "How'd my life get so small?I came out here with such big plans. I was gonna do it all! Concerts! TV! Movies! The record store was supposed to be temporary. My "day job." But a million years later, it's all I got." (16.02.2020)