Trabantem z Indie až domů

Možná to není nejbarvitější série (jako Jižní Amerika), ani nejextrémnější (Austrálie), ale po trochu vlažnějším startu jsem i napotřetí dostal parádní dobrodružství, které stejnou mírou baví jako překvapuje. Je to dobře natočené, člověk tentokrát o něco více nahlédne do kultur jednotlivých zemí, což jsem minule docela postrádal. Kluci jsou fajn, ale občas by se mohli trochu krotit - brát jiné kultury více s respektem a chovat se méně jako Češi. Zdaleka největší sympaťák je tam poměrně tichý Marek Slobodník, který, když už ale jednou za čas něco prohlásil, tak jsem šel do kolen. Je nicméně vidět, že to partu stále baví a jsem zvědavej, kam se podívají (= podíváme) příště. (04.06.2020)

Žlutý cirkus na cílové rovince. Trabanti mě baví a na jejich poslední dobrodružství jsem se těšil a pak jsem nedočkavě očekával každou další epizodu. Bavil jsem se dobře, ale v porovnání s Afrikou a Jižní Amerikou jsem se nebavil tolik. Trochu mě mrzí, že se vytrácela ta část cestopisu a představování věcí nových a zajímavých pro diváky a místo toho jsme neustále poslouchali o frustraci z toho, že se Indové chtějí fotit. Já bych radši víc zakázaných čtvrtí z Číny nebo podivných rituálů se zavíráním hranice nebo krásných výhledů v Himálajích. I přesto to byla super jízda a konec byl dojemný snad víc než jsem čekal. (11.12.2019)

Velká škoda, že větší minutáž dostal až seriál z té nejméně zajímavé cesty... Za mě Trabanti vyvrcholili Jižní Amerikou, která byla zdaleka nejpestřejší. O chlup méně zajímavá Austrálie to aspoň vynahradila troškou dramatu a netradiční sestavou cestujících... Indie mi přijde jen jako odškrtnutí posledního políčka na checklistu, odbytou povinnost, samozřejmě zachycenou profesionálně a plnou pěkných záběrů (ještě aby ne, napopáté), která ale jinak neobsahuje nic navíc. Škoda. (14.12.2019)

K tomu se asi nedá moc co říci. Je to stálice a klasika. Kluci se vydali na cestu i formou seriálu potřetí a nemohu říct, že bych byl zklamán. Ani za nic. je docela zajímavé, že hodnocení může skákat sem a tam, i když stále tvrdě nad průměrem, tak mi přijde, že ta kvalita od prvního dílu Jižní Ameriky až do posledního dílu už doma v Česku se vůbec nezměnila. Ale to je subjektivní. Co říci? Z pohodlí doma přes půlku světa na Trabantu, Maluchu a Jawě. To vše s nahlédnutím do kultury, do humoru, projedeme svět. Myslím, že se tomu nedá, co říci. Začalo to nějak více známě po roce 2011 a dnes na konci dekády se s Trabanty loučíme. Je mi jasné už z potitulkové scény filmu, že se náš cirkus ještě nějak vrátí. Uvidíme, co to bude. Je to zvláštní, jde o loučení, ale vlastně i o nový začátek. (31.12.2019)

Já jsem po Austrálii Trabanty odpískal, nelíbilo se mě chování některých učastníků, postrádal jsem v tom respekt, pokoru a taky poměrně nešťastný mediální obraz Dana Přibáněho, ale řekl jsem si, nu což neznáš ho osobně tak ho nesuď a parta se obměnila, takže jsem nakonec trabantům tu šanci dal a oni se mě odměnili neskutečným dobrodružstvím, bylo to teď v době karantény, opravdu moc krásný zasnít se o cestách a dobrodružství. Nadchl mě Kašmir, byl jsem v šoku z přechodu hranic, uřednická hrůza v Pakistánu a armádní kontroly v Číně. Čína mimochodem byla jedina země v tom dokumentu, která na mě vůbec nezapůsobila, ty kamery na každým korku a pocit, že o tom jestli a kde si můžu odvlusnout rozhodne strana a vláda to bych se z toho asi posral, ale pravdou je že traboše Čínou jen profrčeli a chci věřít tomu, že i tam by člověk pro svou duši našel nějaký ten doping štěstí. Tentokrát musím pochválit partu, která to jela, kluci byli skvělý a musím říct, že Danovo tvrzení že holky na cesty ne-e (má to důvody ) má svůj smysl. Jsem rád, že jsem viděl seroš. (21.04.2020)