Trabantem z Indie až domů

Velká škoda, že větší minutáž dostal až seriál z té nejméně zajímavé cesty... Za mě Trabanti vyvrcholili Jižní Amerikou, která byla zdaleka nejpestřejší. O chlup méně zajímavá Austrálie to aspoň vynahradila troškou dramatu a netradiční sestavou cestujících... Indie mi přijde jen jako odškrtnutí posledního políčka na checklistu, odbytou povinnost, samozřejmě zachycenou profesionálně a plnou pěkných záběrů (ještě aby ne, napopáté), která ale jinak neobsahuje nic navíc. Škoda. (14.12.2019)

Žlutý cirkus na cílové rovince. Trabanti mě baví a na jejich poslední dobrodružství jsem se těšil a pak jsem nedočkavě očekával každou další epizodu. Bavil jsem se dobře, ale v porovnání s Afrikou a Jižní Amerikou jsem se nebavil tolik. Trochu mě mrzí, že se vytrácela ta část cestopisu a představování věcí nových a zajímavých pro diváky a místo toho jsme neustále poslouchali o frustraci z toho, že se Indové chtějí fotit. Já bych radši víc zakázaných čtvrtí z Číny nebo podivných rituálů se zavíráním hranice nebo krásných výhledů v Himálajích. I přesto to byla super jízda a konec byl dojemný snad víc než jsem čekal. (11.12.2019)

K tomu se asi nedá moc co říci. Je to stálice a klasika. Kluci se vydali na cestu i formou seriálu potřetí a nemohu říct, že bych byl zklamán. Ani za nic. je docela zajímavé, že hodnocení může skákat sem a tam, i když stále tvrdě nad průměrem, tak mi přijde, že ta kvalita od prvního dílu Jižní Ameriky až do posledního dílu už doma v Česku se vůbec nezměnila. Ale to je subjektivní. Co říci? Z pohodlí doma přes půlku světa na Trabantu, Maluchu a Jawě. To vše s nahlédnutím do kultury, do humoru, projedeme svět. Myslím, že se tomu nedá, co říci. Začalo to nějak více známě po roce 2011 a dnes na konci dekády se s Trabanty loučíme. Je mi jasné už z potitulkové scény filmu, že se náš cirkus ještě nějak vrátí. Uvidíme, co to bude. Je to zvláštní, jde o loučení, ale vlastně i o nový začátek. (31.12.2019)

Asi nejslabší trabantí výprava co se obsahu i posádky týče. Noví i staronoví účastníci mi moc k srdci nepřirostli, a někteří mi byli přímo nesympatičtí, no a ten největší týpek se tam objeví až na konci :). Hodně mě ale překvapilo, že výpravu mezi Kargystánem a Slovenskem pravděpodobně vůbec netočili, a to je škoda. Bylo by zajímavé srovnání, co se za těch deset let v těch zemích změnilo, mohli navštívit nová/jiná místa, nehledě na to, že název z Indie až domů je hodně klamavý. (17.12.2019)

Já jsem po Austrálii Trabanty odpískal, nelíbilo se mě chování některých učastníků, postrádal jsem v tom respekt, pokoru a taky poměrně nešťastný mediální obraz Dana Přibáněho, ale řekl jsem si, nu což neznáš ho osobně tak ho nesuď a parta se obměnila, takže jsem nakonec trabantům tu šanci dal a oni se mě odměnili neskutečným dobrodružstvím, bylo to teď v době karantény, opravdu moc krásný zasnít se o cestách a dobrodružství. Nadchl mě Kašmir, byl jsem v šoku z přechodu hranic, uřednická hrůza v Pakistánu a armádní kontroly v Číně. Čína mimochodem byla jedina země v tom dokumentu, která na mě vůbec nezapůsobila, ty kamery na každým korku a pocit, že o tom jestli a kde si můžu odvlusnout rozhodne strana a vláda to bych se z toho asi posral, ale pravdou je že traboše Čínou jen profrčeli a chci věřít tomu, že i tam by člověk pro svou duši našel nějaký ten doping štěstí. Tentokrát musím pochválit partu, která to jela, kluci byli skvělý a musím říct, že Danovo tvrzení že holky na cesty ne-e (má to důvody ) má svůj smysl. Jsem rád, že jsem viděl seroš. (21.04.2020)