Begónia a veľká ryba

MOŽNÉ SPOILERY Začátek se mi docela líbil, když teda pominu ten nejhloupější neinstagramový citát na světě - "Kdo jsme? Odkud pocházíme? A kam směřujeme? To jsou otázky, na které se nikdo neptá...". Líbila se mi v tom ta poetika a pomalá atmosféra, fantasy svět mě bral už o poznání míň, ale nějak jsem ho toleroval. Od určité chvíle ale moje kladné dojmy šly stále víc a víc dolů. Dost mi vadilo, že když už se tvůrci pustili do hard fantasy, tak ten svět moc nepromysleli. Objevuje se zde hromada různorodých bytostí, ale o většině z nich nevíme nic a jejich role v tomhle světě zůstává neznámá. Děj je zbytečně překombinovaný různými rituály, tradicemi a kouzly, které v tom rovněž prostě jen existují a když postava A něco udělá a něco se jí stane, postavě B se to nestane i když udělá to samé. Proč když její děda umřel, tak se změnil ve strom a její babička je (je vlastně nebo není po smrti?) něco na způsob fénixe? Byla taková vždycky, nebo jak se jí to přihodilo? A vůbec funkčnost toho světa jsem nechápal, protože se tam mohlo stát cokoli kdykoli a objevit kdokoli. Ten film skutečně připomíná částečně Mijazakiho, naštěstí bez pedofilie, ale tím heslem "kašlu na to, jak moc to do toho světa sedí, hlavně že mám obrovskou fantazii". Budiž, ale mě sledovat něco, co se snaží být něčím hlubším a přitom jde jen o zakrytí toho, aby si autor vybil fantazii bez ladu a skladu, fakt moc nebaví. Větší problém mám ale s tím, že se ty krásné poetické obrázky postupem času změní v kýč a ještě později ve vyděračský kýč. Především v závěru to citově vydírá úplně neskutečným způsobem a minimálně posledních 20 minut se tu imrvére brečí. Nicméně i když ten závěr úplně hloupý není, ta neskutečně přehnaná ubulenost mi ho hodně pokazila. A už předtím bylo dost co zachraňovat, takže tohle bylo spíš větší pohřbení. Navíc mi v tom vadilo i to rádoby filozofování, které se tváří hlouběji než cokoli jiného a přesto s ničím pořádným nepřijde. Ale to oproti těm dvěma velký problémům, výše vypsaným, ještě nějak zkousnu. Nicméně, zklamalo mě to. Dobrý náběh a takhle to dopadlo... 2* (28.09.2021)

Emotivní příběh, který se snad inspiroval i prvky z asijských bájí ... z mytologie, s níž jsem se nikdy nepotkala. Nicméně každým ze svých podmanivých fantastických obrazů vypráví o lásce - vlastně O LÁSKÁCH ... čistých jako pramen živé vody, jako oko studánky uprostřed lesa ... o láskách prostých, oddaných, nezištných a nezáludných, které jsou svolné k jakékoli oběti. Z vyprávění vyzařuje nesmírná vnitřní síla a těžko definovatelný přesah, které jsou vlastní patrně jen asijským animovaným počinům - a které prakticky nelze přenést na hraný film. (08.07.2020)

Neuveriteľne magická, audiovizuálne podmanivá a nečakane silná záležitosť, ktorá totálne unikla mojim radarom a z nejakého záhadného dôvodu som sa k nej dostal až teraz. Na strane druhej je to však asi aj dobre. Animák sa totiž okrem mnohého iného zaoberá aj viacerými dospelými témami a dokáže vyvolať poriadne pestrú paletu emócií, ktoré akoby tvorcovia vyhrabali priamo z môjho vnútra a súčasného stavu mysle. Až ma miestami mrazilo, s akou presnosťou. Big Fish & Begonia je jednoducho ďalším úžasným príkladom toho, že ázijská tvorba nemusí byť iba divná a iná, ale aj mimoriadne fascinujúca a inšpiratívna. O to viac ma potom mrzí skutočnosť, že jej (nielen) našinec venuje tak málo pozornosti. 9/10 (05.04.2021)

Občas příběh ztrácí nit, občas přechází v silný emocionální zážitek, ale po většinu času je to celé dosti smutné a mdlé, takže epický spektákl formátu Cesta do fantazie nečekejte, ač se to tváří podobně. Spíše tu jde o dekonstrukci rodinných vztahů formou mýtu a puzzle, ale občas v tý skládačce chybějí či do sebe správně nepasují dílky. (12.08.2021)

Nevěřil bych, že se čínské animované produkci někdy povede mě takhle přikovat k obrazovce. Ovšem tohle bylo něco opravdu krásného, emotivního, hlubokého a zajímavého, že nemůžu jinak, než to ocenit hodnocením nejvyšším. Animace je krásná a působivá, hudba je velmi dobrá, postavy jsou zajímavé a celé je to opravdu silné a podmanivé. Má to místa, kdy to trochu zadrhává, ale i tak mě to svým kouzlem dostalo. Má to ten silný a tajemný nádech východní kultury, který mám tak rád a je to plné originality a fantasie, kterou si tak rád užívám. Chvílemi jsem z toho byl uchvácený asi tak, jako když jsem poprvé viděl ta nejlepší díla pana Mijazakiho, až tak dobré to občas bylo! Kdybych to měl shrnout do dvou slov, pak bych zvolil asi - skoro dokonalé. 9/10 (08.02.2017)