Severan

Pravdepodobne som sledoval iný film. 136 minút obsahuje viac mystických či podivných pasáží, než tých, ktoré si človek bude naozaj pamätať. Tešil som sa na depresívnu jazdu v daždi či padajúcich vločiek, dostal som akúsi prazvlášnu, spomalenú, nevýraznú fantasy, opierajúcu sa o story, ktorú si už dnes večer nebudem pamätať. Tá záverečná 20cka to už skrátka nezachránila .. nemala skrátka čo. Priemerná nuda, ktorá miesto priamočiareho deja, ponúka zbytočne "originálne" poňatie, ktoré nebolo zapotreby .. (16.05.2022)

Z počátku mě to moc nebavilo a tou hamletovskou látkou mi to připomínalo Lvího krále, který mě podobným způsobem nudil. Moje pozornost zbystřila až v 36. minutě, kdy se konečně na scéně objevuje Anya Taylor-Joy (která byla hlavním důvodem, proč jsem chtěl film vidět), ale skutečně zajímavé mi to přišlo až od 78. minuty, kdy konečně začne Amlethovo pomstychtivé běsnění (btw. dle ohlasů jsem čekal, že té krve tam bude trochu víc) - film si tedy po mém soudu dal dost na čas, než vyložil všechny karty na stůl, ale nijak zvlášť mi to nevadilo (děj mi nepřišel nějak roztahaný nebo nezáživný, spíš se tam občas dějou zvláštní věci, o kterých jsem moc nevěděl, co si o nich myslet - ale to platilo už u Eggersových předchozích filmů). Herecké výkony jsou velmi dobré, hraje tam super hudba, odehrává se to na krásných místech a celkově je to vizuálně pěkná podívaná a titulní postava je velmi zajímavá a v závěru jsem k ní pocítil i záchvěv sympatií, takže jak jsem k tomu asi byl původně trochu skeptický, tak mě to nakonec dostalo podobným způsobem, jako třeba kdysi Statečné srdce, což je přesně ten typ filmů, které mi standardně nic neříkají, ale zrovna v tomto případě mi to prostě sedlo. (22.05.2022)

Tak trochu jsem čekal film ve stylu Refnova Valhalla Rising alias Barbara, ale nakonec jsem překvapivě dostal něco docela jiného, k divákovi mnohem vstřícnějšího a přístupnějšího než nejen zmíněný film, ale i než Eggersovy dva předchozí počiny. Zejména tedy než Maják. Seveřan je dokonalá báje se vším všudy - udatný hrdina, příběh o pomstě, nějaká ta magie, respektive božské zásahy, žena, zrada, smrt, znáte to. I když vím, že je Robert Eggers mistr atmosféry, stejně mi vyrazilo dech, jaká pastva pro oči film je. A pro uši! Člověk se cítí, že je opravdu tam, ať už v zakouřené jeskyni, v níž se odehrává prastarý rituál, ve vesnici, kterou vlčí nájezdníci dobývají v jednom dlouhém záběru, nebo na úpatí soptící sopky. Obdivuhodná práce. A obdivuhodné je i obsazení - lidsko-zvířecí Alexander Skarsgård, charismatický Ethan Hawke a ještě charismatičtější Claes Bang, nevyzpytatelná Nicole Kidman a netuctově krásná a věrohodná Anya Talor-Joy. Jsem strašně moc spokojený, že Seveřan vznikl a že je tak výborný a nemůžu se dočkat dalšího Eggersova filmu. (27.04.2022)

Robert Eggers je šikovný režisér, ale zakaždým do svojho filmu musí vložiť niečo úchylné alebo kontroverzné a tak nejako sa mu darí všeobecne nezapadnúť. Aspoň zatiaľ. Filmom Severan sa asi zatiaľ najviac priblížil tomu, čo by od neho diváci chceli vidieť, ale aj tak povedzme si úprimne, Statočné srdce to nie je. Som však vďačný aj za toto, pretože tieto historické filmy akoby prestaly byť pre režisérov zaujímavé. 70%. (12.04.2023)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)