Hvězda padá vzhůru

Film poněkud zvláštní, bez příběhu a udělaný snad jen kvůli Karlu Gottovi, aby tam zazněl jeho písně. Bohužel ani písně, mimochodem spíše ty neznámé, tomuto filmu nepomáhají. Gott jen prochází scénou za scénou a jeho jakýkoli herecký projev je nulový, což platí i o dalších zúčastněných, včetně nevyužité Jitky Molavcové. (18.04.2006)

...všude dobře a doma a v tehdejším socialistickém Československu nejlíp! "Současná" parafráze na českou klasiku se tehdy nepovedla a ani bohům s nebesky božským Kájou v čele nebylo s hůry dáno tenhle produkt z barranovského Olympu zachránit. Bohové prostě tehdy nemohli jít ruku v ruce se straníky! Asi tak! (16.01.2009)

Odpad, ale podnětný. Nebýt to tak zdlouhavé, dal bych i tři hvězdy. Na filmu se mi líbilo pěkné vizuální pojetí; měli jasnou představu a povedla se jim. Ani na vteřinu nezkoušejí dělat něco jiného než 100% kýč, ale je to kýč v prostředí, kde většinou není nic hezkého. Scény s pí Molavcovou by se mohly rovnou použít třeba v Krvavém románu. Též bych se zmínil o tanečních číslech: dvě moderní se celkem vydařila, čajová party má i snesitelnou hudbu; bohužel seladonský konzervativní styl p. Gotta nedal prostor, aby lepších čísel bylo víc. Jak podotýkají předřečníci, film zachytil pro budoucno obraz p. Gotta. Jeho neherectví mi připadalo celkem zvládnuté. Neměl jsem problém ho pozorovat; byl opravdu fotogenický. Jeho extrémně nevysoká postava s velikým obličejem se silným mejkapem má něco do sebe i po letech. Největší peckou ale pro mě byl závěr, kde je umělecky ztvárněna episoda emigrace p. Gotta do záp. Německa a jeho následný návrat. Když v Rozvadově přeskakuje opuštěnou pohraniční závoru směrem do Československé socialistické republiky, tak nastává posledních pár minut, které jsou už nezahaleným cynickým výsměchem. Poslední poznámka: scény z přízračného života německé honorace mi hodně evokovaly (můj oblíbený) Krakatit. (02.04.2015)

Tak tenhle film se vůbec nepovedl a kulhá na obě nohy snad ve všech svých složkách. Karel Gott je jako herec vyloženě strašný a trapný, Sovák neumí zpívat, příběh je zbytečně natahovaný, plný zbytečných scén, tempo je pomalé, písní je pomálu a vesměs nestojí za nic a navíc jako režisér Rychman často sklouzává za hranici kýče (viz ty odporné scény s Dorotkou v prosluněné krajině s rybníkem). Vše zachraňuje snad jen Josef Somr v roli Vocílky. Ve své době se film mohl líbit jedině Gottovým -náctiletým fanynkám, ale komu se může líbit dneska ? (21.04.2006)

Splněná norma barrandovské dramaturgie, kterou jsem původně měl v dětské paměti zapsanou jako divácký film, ale vyzařuje z ní jen poctivá socialistická impotence. Adaptace Tyla s aktualizujícím Vocilkou, která ovšem Štěpánkovu básnicky gymnaziálnímu pojetí nesahá ani po hlezna. "Dobře, ale to jste nám měl říct dřív, a ne až tady před těma lidma !" První normalizační Rychman - poctivý základ pro "Trhák" a předobraz civilnějšího "Jen ho nechte, ať se bojí". ČT2 (09.03.2013)