Sněžit už nikdy nebude
Śniegu już nigdy nie będzie
Der Masseur
Never Gonna Snow Again
VOD (1)
Obsahy(2)
Do života uzavretej zámožnej komunity vstupuje masér z Východu. Z príslušníkov tejto komunity vyžaruje aj napriek bohatstvu vnútorný smútok a túžba. Tajomný návštevník má zvláštny dar, jeho ruky liečia a jeho oči prenikajú do duší osamelých žien. Jeho ruský prízvuk znie ako pieseň minulosti, pokojná melódia ich detstva, keď bol svet bezpečnejším miestom. Žeňa – tak sa tento muž volá – mení ich životy. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (23)
Když Žeňa řekl, že se narodil v obci Pripjať začal jsem trochu tušit, oč půjde. Každopádně je to film jen pro úzký kruh diváků. Sympatický Jevgenij fandící Šachťaru Doněck má neuvěřitelné schopnosti, které vyvrcholí až v konečném kouzelnickém čísle. Jak je získal? Ozářením z Černobylu nebo je v tom něco jiného? Odpovědi se nedočkáme, přesto je to film nesmírně působivý, ikdyž bez nosného příběhu. ()
Poľské artové peklo plné nudy, deravého scenára a prakticky nulovej emócie. Nie veľmi často sa mi stáva, aby som mal problém dopozerať nejaký film, ale tu už to bolo na vážkach a dosť často som pozeral na hodinky. Takmer dve hodiny ťažkého pátosu obaleného do pomalých vlečúcich sa záberov bez nejakej skladby. Tento snímok ozaj neodporúčam, zrejme len ťažkým fanúšikom nudného artu. 20 % ()
Jako asi nejspíš většina diváků, ani já jsem tento film příliš nepochopila, ale ráda jsem se nechala unášet podmanivou hudbou a příjemně zasněnou atmosférou na vlnách éterična. V souvislosti s tím musím hodně vychválit úžasnou kameru Michała Englerta. Akorát je velká škoda, že se všechna tahle krása trochu tloukla se sterilním světem zbohatlíků za závorou. (65%) ()
Bohužel to nikdy neudrží tón ani myšlenku, a tak to neustále musí uhýbat k líné legraci z tragikomických karikatur předměstských zbohatlíků, co jsou prázdní, ale baží po smyslu a "duchovnu". To v sobě ale ještě má nějaký příslib, druhá polovina už je ale jen nesnesitelné pásmo rádoby atmosférických výjevů, které působí jako bezradné nadhazování pitchingových ohraničených nápadů. Maloměstskou rutinu s drcením větví a halloweenskými průvody tak střídají příšerně repetitivní snové vize, na které naváže baletní číslo. Proč, proboha, když v tom není žádná poetika ani takt? Ukončit to pak titulkem, který to zničehonic zarámuje do klimatického apelu, jsem chtěl považovat za důsledné zparodování předchozích tvůrčích postupů, asi to tak ale míněno nebylo. Vlastně je to ten nejhorší typ filmu, protože se v něm tvůrčí nemohoucnost tak strasně snaží skrýt, až se změní v nabubřelost. ()
Reklama