Půlnoční mše

Předem se smí říct, že jsem fanoušek Mika Flanagana. Miluju jeho seriál The Haunting of Hill House. Jako fanoušek kultovního hororu Osvícení, jsem si užil Flanaganovo filmové pokračování Doktor Spánek od Stephena Kinga. Na jeho novinku jsem se pochopitelně těšil. Půlnoční mše od samotného začátku nastaví pomalé tempo, kde se nikam nespěchá. A tady přichází kámen úrazu pro diváky. Jak si můžete všimnout na hodnocení od kritiků, ti seriál vyzdvihují a chválí. Na Rottenu svítí 92%, na čsfd 67%. Seriál je více drama, kde se neustále řeší náboženství, víra. Samotného hororu je tady velice málo. Párkrát se u nějakých epizod objeví dvě známky hororu (lekačka, hororová scéna). Osobně si ale nemyslím, že seriál potřebuje horor, jako drama to funguje bravurně. Flanagan nám servíruje dlouhou expozici. Má tady několik sekvencí bez střihu. Ať už jsou to scény, kde postavy jdou a povídají si, postavy sedí a povídají si. Či dokonce dlouhé scény na jednotlivých místech: kostel, gauč, sezení na alkoholické terapii. Samotné dialogy mezi postavami jsou opojné. Přiznám se, že jsem to od druhé epizody hltal všechno. Postavy jsou velmi dobře napsané a Flanagan ukázal, že se v roli scenáristy posunul o level dál. Několik postav mají zajímavý vývoj v příběhu. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni a především musím vypíchnout Hamishe Linklatera v roli kněze. Dále stojí za zmínku Rahul Kohli v roli muslimského šerifa, Zach Gilford, Kate Siegel, Samantha Sloyan. Flanagan každým dalším dílem postupně odhaluje tajemství okolo zázračných událostí. S postupným odhalováním se do mě pomalu vryla atmosféra seriálu, kde na vás blikají varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem boží. Seriál následně ve finále exploduje s dojemnou tečkou na závěr. Ano ukápla mi slza na konci. Po The Haunting of Hill House nečekejte hororovou podívanou. Tentokrát si Flanagan přečetl Bibli a rozhodnul se nám nadělit seriál o víře a smrti s hororovými prvky. Já jsem na straně kritiků a vyzdvihuji toto Flanaganovo dílo. Není to pro každého a pokud přistoupíte na to pomalé tempo a neustálé dialogy okolo náboženství, víry, Boha, nebudete litovat tráveného času u tohohle seriálu. Já jsem nadšen. 9/10 (03.10.2021)

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe. (17.11.2022)

Mike Flanagan, evidentně znalý knihy Prokletí Salemu, natočil vlastní příběh v duchu Stephena Kinga, kde ve dlouhé expozici mající tři epizody představuje postavy a svět svého upírského dramatu. Příběhu, který je primárně a filozoficky o víře a smrti. Mimochodem víře výborně našroubovanou na upírství, i když nikde není toto slovo ani jednou zmíněno. Vše zde logicky do sebe naprosto přesně zapadá. Postavy hlavní i vedlejší mají svůj vývoj charakteru a kamera se nebojí dělat dlouhé střihem nepřerušené sekvence. Replik a konverzací je tu hafo, ovšem všechny jsou naprosto skvěle vyšperkované a zajímavé, tudíž nijak mě nerušily. Verdiktem: pokud hledáte hororový příběh, který má silné charaktery, hutnou atmosféru a nestojí jen na krvi a lekačkách, určitě sáhněte po Flanaganově Půlnoční mši. Dlouho tu totiž nebylo tak dobře a originálně zpracované upírské téma. Zřejmě nejlepší minisérie tohoto roku! 90% (28.09.2021)

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Oceňujem pokus o iný prístup v rámci jedného z najklasickejších filmových námetov. A zároveň oceňujem, že nikto za celú dobu TO slovo ani raz nevyslovil. Avšak je tu priveľa ALE. Nepáčilo sa mi extrémne pomalé vývojové tempo. Nepáčilo sa mi, že než som sa dopracoval k zásadným udalostiam, tak som musel spoznať takmer všetkých obyvateľov ostrova. Nepáčilo sa mi, že obyčajní obyvatelia zapadákova medzi sebou občas viedli tak strašne filozofické dialógy, že by sa za nich nemuseli hanbiť mnohé diplomové práce. Nepáčilo sa mi záverečné rozuzlenie, ktoré vôbec neospravedlnilo tú celú náročnú cestu k nemu. Ak máte chuť na kritiku slepej/pokrivenej viery, tak ste na správnom mieste. Ak máte chuť špekulovať nad každou vyslovenou vetou a dávať jej x významov, tak ste na správnom mieste. Inak zažijete nasledujúci vývoj: 3 časti si hovoríte, že to načrtnuté tajomno určite bude stáť za to. Od 4. časti si hovoríte, že už je to konečne tu. Na konci 7. časti si poviete, že všetky nádeje boli strašne bláhové. (17.11.2021)