Půlnoční mše

Líbí se mi jak Flanagan umí být originální a ani tady nezklamal. Některé dialogy/monology jsou vybroušená zamyšlení, které mě bavilo poslouchat. Jindy ale zase moc tlačí na pilu s emocionálními výlevy, které je utrpení dokoukat. Obecně se mi moc líbí zapracování náboženských textů do klasických hororových klišé - ostatně je otázka nakolik byly tyhle pradávné příběhy Biblí inspirovány - ať už vědomě či nevědomě. Ale zároveň je scénář silný právě v tom, ukázat, že texty v Bibli a nejspíš i dalších náboženských textech se dají neskutečně ohýbat a naroubovat prakticky na cokoli. Potud tleskám, jde o můj nejzásadnější problém se všemi náboženstvími - přináší tolik dobra, kolik je dobra v člověku, který ty texty interpretuje... Přes ta pozitivní slova mě tahle série nebavila. Často si říkám, že chápu, proč mnoho scénáristů/režisérů dnes volí raději televizní sérii, než film - víc prostoru na prokreslení postav a tím pádem dramatičtější katarze... tohle je ale krásný příklad, že méně je někdy více... Myslím, si, že by tomu daleko více slušel tak dvouhodinový film... protože jsem se minimálně půlku seriálu bavil. Flanaganovi ale stále fandím! Je málo tak originálních a snaživých hororových tvůrců. (29.01.2022)

Cca za 4-4,5 ale tu pátou tam s klidným svědomím dokopnu, čistě jenom kvůli místním lulinům co to absolutně nepochopili protože díky díky tunelovému vidění si myslí, že rozumí (naprosto formální a vlastně debilní) škatulce horor, ale přitom se absolutně nedokážou dostat hlouběji do vrstevnatějšího filmového (tady potažmo televizního/seriálového) díla jako takového... Je to něco jako ty děcka (nebo dementní odrosti) co mají plnou hubu (např.) metalu (jako jakési ideové, vyhraňující formy audio tvorby) ale v zásadě nerozumí hudbě a jejímu potenciálu. (25.03.2022)

Sedmihodinová mše o víře, životě a smrti. Nálepka horor je jen zástěrka. Netflix Flanaganovi nechal evidentně hodně volné ruce. Celé to budování charakterů tu působí jen jako zdlouhavá výplň. Celkově by se příběh vešel do tří maximálně čtyř epizod s výrazně lepším tempem. Místo toho si tu postavy dlouze povídají a filozofují v obýváku, ložnici, na lodi, v kostele. Na papíře to mohlo vypadat zajímavě, ale audiovizuálně to je pro mě nejnepřístupnější Flanagan. (28.09.2021)

Opět skvělý Flanagan, parádní rozbor víry (dialogy na výbornou) zakončený krvavým chaosem na odlehlém ostrově. Výborní herci v čele s "Bev", kterou řadím k největším mrchám pod sluncem. Chápu že pro někoho můžou být dialogy o víře nesnesitelné, ale zde mají smysl. Prostě parádní práce. A já opět vynechám nedělní mši, jako to dělám už 30 let. :) 8/10 (25.09.2021)

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe. (17.11.2022)