Ztracené dívky

"Lost Girls" toho podľa mňa neprináša moc. V prvom rade máme príbeh podľa skutočnej udalosti, ktorý by mal byť zaujímavý, no v skutočnosti to nie je spracované tak, aby ma to nejako výrazne zaujalo. Nemá to ani režisérsky štýl, ani nejaké výnimočné momentky, ani vysoko zaujímavé postavy. Plus pôsobia často zbytočne. Realita je taká, že je tu veľké množstvo postáv, ktoré sa dali jednoducho vyhodiť z príbehu a dokopy by sme o nič zásadné neprišli. Sú tam asi len preto, že je to podľa skutočnej udalosti. No nič výrazné s nimi nespravia, nedajú im nič čo by ich nejako posúvalo a nakoniec celý film stojí na jeho cieli, matke a detektívovi, čo to vyšetruje. A ostatní sú tam okrajovo. A to je aj hlavný dôvod, prečo ma tento film tak veľmi nezaujal. Herecké výkony sú funkčné a je fajn, že sa dočkáme aj záveru, no celkové vyšetrovanie je mdlé, atmosféra tu moc silná nie je, postavy toho moc nepridávajú a s výnimkou záveru som na nič dokopy nečakal. Čo viac mám k tomu dodať? Film má Lolu Kirke a Oonu Laurence, a ani tak som si nenašiel nič výrazné, čo by som pochválil. Lebo nemám dokopy čo na filme vyzdvihnúť. Je to proste definícia slova - Meh. Hodnotenie: C (11.04.2020)

Nemám rád filmy, kde sa niekto stratí a potom celý film tam všetci t-pá. Ale dobre, skutočný prípad. Amy Ryan tam ovšem pôsobí celkom prirodzene, až na pár výnimiek. Inak je to príliš femínny film, čo v dnešnej #MeToo dobe je dosť častý jav. A samozrejme režisérka to aj tak celé po žensky poňala. Je to natočené celkom slušne, ale to ženobijectvo je tam až príliš cítiť. Nebyť toho patetického prejavu na konci, bolo by hodnotenie o hviezdu vyššie. Ak by som tomu dodal trochu vulgárnej dialektiky, tak tento film hovorí mužom: Najprv nás ošukáte a zneužijete, potom zabijete a nakoniec to ani neviete a nechcete vyšetriť. (14.03.2020)

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)

Ztracené dívky by sa mohli kľudne nazvať aj "Hledání kurev" a nikto by nič nemohol povedať. Jedna mamička si nevie priznať, že jej dcéra bola obyčajná štetka a viní z toho políciu. Thrillerová linka tú vlastne žiadna nefunguje, divák nepociťuje záujem ani napätie. Súhlasím s užívateľom Trevorom - ako dokument by to mohlo byť celkom dobré. Ako film to zlyhalo na plnej čiare. (17.03.2020)

V první řadě je úděsné, že se něco takového stalo, a s takovým výsledkem... Film popisuje jeden případ, jenž se propojí s těmi ostatními. Je to celkem napínavé, ale nemá to jinak žádnou zvláštní dynamiku. Gabriela Byrna jsem dlouho nikde neviděl a působil nesmírně unaveně a unyle, asi tak mohl vypadat detektiv, kterého měl představovat a se svižností, s níž v onom případu postupoval. Průměrný film. (23.12.2020)