Na veliké řece

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

A zase: "Mně se to nelíbilo, protože příběh byl moc jednoduchej." Jasně, tak příště budem v pravěku řešit záhadu zastřelenýho klenotníka v zamčeným pokoji, ne? "Dobové kostýmy neodpovídají realitě." Jasně, protože tehdá v pravěku, jak si pamatujou všichni, kdo onehdy žili, byly všechny kmeny na stejném stupni vývoje. A nemohlo se stát, že by náhodou nějaký obchodník, co cestuje po světě, mohl mít bronzové předměty, zatímco u Havranpírků ještě svištěj na kameni. ... V podstatě jediný, co mi u těchhle tří filmů chybí, je drsnější sexuálno. V momentě, kdy si Sokol odvádí zajatou Veveřici k vodopádu, nebojím se, že by si ji tam před zraky všech přihlížejících "neohnul". Čili: podřezaný prase ukázat můžem, ale že by přišla na přetřas nějaká koza, to věru ne. Nu, tyhle naučné filmy pro mládež, že? (25.08.2014)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

Celá tahle pravěká trilogie se docela vydařila, i když je jasné, že je určena především mladším divákům. Když jsem coby nedopělé mládě tyhle filmy hltal, naprosto mě fascinoval "akční hrdina" Jiří Bartoška. Ta fascinace samozřejmě s dospělostí pominula, ale své kouzlo má tento film, ale i zbývající dva ze série až dodnes. (01.10.2002)

Jako předpubertální čtenářka jsem milovala Štorcha (a taky Augustu a Flose a všechny klukovské knížky o dobrodružstvích) a když přišla puberta, na Veliké řece pádloval mladý a krásný Jiří Bartoška.... Podobně jako filmy o Vinetouovi - tohle by si měl člověk nechat jako mlhavou vzpomínku a ne vidět znovu po letech nezaujatýma očima! (04.05.2008)