Réžia:
Petr SchulhoffScenár:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustObsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(viac)Recenzie (245)
Žrací duel mezi Vladimírem Menšíkem a bernardýnem Bohoušem patří mezi moje nejoblíbenější komedie vůbec a nedám na ni dopustit. Když si jenom představím, kolik jídla oba duelanti jakoby snědli... Fíha! Ještě, že závěrečný chleba (ve skutečnosti politý benzínem) Bohouš nechtěl, jinak by tam žrali ještě dnes! :D ()
Skvělá mikrokomedie s fenomenálním Vladimírem Menšíkem v hlavní roli, kterému zdatně sekunduje nenažraný bernandýn Bohouš. Komedie s dialogy ušitými přímo na tělo Vladimíru Menšíkovi, Jiřímu Sovákovi i legendární Zdeně Hadrbolcové. Snímek se odehrává v hostinci, kde hlavní myšlenka je sázka mezi hostem a vedoucím.. "kdo sní víc" ? Bernandýn Bohouš nebo host v podání Vladimíra Menšíka..? Fim se stal kultovní záležitostí. Závěr = 100% ()
"Mám hlad jako bernardýn" Herecká paráda Sováka s Menšíkem a taky Bohouše, o kterým si nejsem jistý, jestli to natáčení, chudák, přežil... Já tuhle žrací etudu každopádně žeru! Tlačenka z hluchýho prasete, becherovčička a chlebíček na závěr. Ale nalačno to sledovat není úplně dobrý;) Jinak to s váma sekne, jak s panem hostinským! ()
Bohouš patří ke klasice československé a posléze i české televizní silvestrovské zábavy. Televize ho dávají opakovaně každý rok a drtivá většina diváků na něj nedá dopustit. Mě samotného dlouho míjel. Když jsem si ho konečně pustil, řekl jsem si fajn zábava, ale zase žádný zázrak a dal mu tři hvězdy. Pro napsání komentáře jsem si jej zopakoval, jestli jsem hodnocení přeci jen nepodcenil. Nepřijde mi to a stále mu nechám tři hvězdy za fajn zábavu. Ten kultovní status u mě zkrátka nemá a žádný sentiment ani nostalgie se nekoná. To jsou dle mě hlavní příčiny lehkého nadhodnocení. Ač mám Menšíka se Sovákem velmi rád, tak si myslím, že tohle je v jejich tvorbě průměrný kraťas a mají hodně podobných a taky hodně lepších věcí. Bohouš ale rozhodně špatný není. Pokud ho ještě někdo neviděl, ať to napraví. Jen jej nepotřebuju vidět stále dokola každý rok. ()
Tři skvělí herci a jeden zmlsaný bernardýn, arzenál, který ani po dvaapadesáti letech nepřestává bavit. Režisér Petr Schulhoff dovedl původní anekdotu, která poprvé zazněla ve slavných rozhlasových Sedmilhářích, kde ji odvyprávěl scénárista František Vlček, k absolutní dokonalosti a tím pádem také k divácké nesmrtelnosti. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (18)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
- Veškeré náklady včetně honorářů vyšly na necelých 10 000 Kč. (alonsanfan)
- Inspirací ke žravému bernardýnovi byl scenáristovi Františkovi Vlčkovi st. bernardýn herce Saši Rašilova st., kterému jednou hodil k vylízání plechovku od olejovek a on ji spolkl a za pár dnů z něj vyšla vyleštěná a placatá. (sator)
Reklama