Zagros

Po delší době jsem si dal dalšího Woodyho a tentokrát jsem se bavil skvěle. Po více než dvou desítkách jeho filmů jsem asi došel na důvod, proč mě některé z jeho filmů baví velmi, některé jsou průměrné a pár z nich mě nebere vůbec. Formální mustr je jeho osobou vždy daný. Filmy jsou založeny především na dialozích, na humoru a na jeho klasických postavách, prostřednictvím nichž si provozuje svou veřejnou terapii. :-) Každopádně film Láska a smrt mi sedl především díky dialogům, které jsou rychlé, plné humoru, sarkazmu a ironie. Má to ovšem ten level navíc, což je přidaný kontext. Dialogy totiž nejsou jen Woodyho sebe terapií (jako většina jeho filmů), ale také si dokáží brilantně utahovat z dalšího tématu. Tady to je Rusko, válka, Napoleon, ruští literární klasici (např. Vojna a mír), vážná filozofie atd. Jde mu to opravdu náramně, bavil jsem se celou dobu a než jsem se nadál byl konec. Většina Woodyho filmů jsou pro mě lehké konverzační komedie a končí se třemi hvězdami, a když se jich už přejím, je to někdy jen za dvě. Filmy, kterým jsem dal čtyři hvězdy, vždy obsahují něco navíc. Nejsou to jen konverzační vztahovky, ale dokáží si utahovat i z něčeho jiného. Například Purpurová růže z Káhiry (filmový průmysl, postavy, diváci), Výstřely na Broadwayi (divadlo, herci, režiséři, samotná tvorba), Půlnoc v Paříži (podmanivé cestování po zlatých časech) a právě také Láska a smrt. Dávám opět velké čtyři hvězdy a rád film doporučím, stejně jako ty výše napsané.

George Lucas je světoznámý režisér a vizionář, který dal filmovému světu mnohé. Za to mu patří velké díky. Jako každý nějak začínal, jedním z jeho začátků byl studentský film Elektronický labyrint THX 1138 4EB, ve kterém se už ukazovaly jeho dovednosti. Po několika letech tento studentský film přetavil ve svou oficiální plnohodnotnou prvotinu - THX 1138. V něm mě zaujal zejména vizuálem, sterilní atmosférou světa bez emocí a několika zajímavými myšlenkami. Věta „Nakupuj, a buď šťastný!“ pronášená virtuálním Bohem z obrazovky má dnes možná větší sílu než v roce 1971. Bohužel film má také některé klasické mínusy prvotin. Až příliš mnoho nápadů, důraz na techniku a vizuál, drhnoucí příběh a dějově se to občas rozpadá na kousky. Sice jsou tady skvělé scény, ale je jich málo a celkově to nedrží u sebe. Chyběl tomu zejména nosnější příběh, více propojený děj a taky lepší práce s gradací. Zhruba od poloviny filmu jsem se nudil (při stopáži 86 minut je to hodně špatně), závěrečná „honička“ rozhodně struhující nebyla a úplný závěr vyzněl spíše do ztracena. Dvě hvězdy se možná zdají málo, ale kdyby to netočil George Lucas, možná by bylo i celkové hodnocení ještě nižší. Naopak kdyby to byl ryze studentský film, dal bych sám více, takhle jsou dle mého názoru dvě hvězdy akorát.

I v Německu byli někteří proti Hitlerovi a proti válce. Jednou z nejznámějších postav je Sophie Schollová, která byla členkou nenásilné organizace Bílá růže. Organizace tajně připravovala a roznášela letáky s pravdivými informacemi o válce... velké ztráty na východní frontě, vyhlazování Židů apod. To se samozřejmě nacistům nelíbilo a po Bílé růži tvrdě šli. Silný námět tvůrci dokázali proměnit v silný snímek. Největším plusem je mimořádný výkon Julie Jentsch, ta zahrála Sophii Schollovou autenticky a naprosto uvěřitelně. Vrcholem filmu jsou její výslechy s vyšetřovatelem (rovněž skvělý Alexander Held), kdy se oba snaží jeden druhého přesvědčovat o vlastní pravdě. Když divák zná celý kontext a ví, jak to bylo, vyzní celý výslech o to silněji. Je zajímavé, že Julia Jentsch dostala hned v následujícím roce zajímavý protiúkol v našem filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde pro změnu Hitlera zcela nekriticky milovala. :-) Poslední dny Sophie Schollové jsou výborným filmem s dobrým námětem, kterému nemám moc co vytýkat… čtyři hvězdy.

Od režiséra Pietra Germiho se mi trefil do vkusu už jeho povídkový film Dámy a pánové, proto jsem se s chutí podíval i na jeho o dva roky starší snímek Svedená a opuštěná. Opět se zadařilo a u filmu jsme se společně dobře pobavili. Tentokrát nejde o povídky, ale o tradiční film. Režisér se znovu ponořil do prostředí italského maloměsta, do skupiny jeho svérázných obyvatel a jejich mezilidských (a lehce sexuálních) vztahů. To mu svědčí náramně a v tom prostředí je jako doma. Svérázné postavy staví do výborných situací a dialogů… spíše hádek… neustálých hádek, které jsou energické a správně italsky a sicilsky temperamentní. Co může být pro chlapa horšího, než když zjistí, že mu zneuctili dceru? Ta si navíc odnesla následek! :-) No a vražda ze cti se v Itálii trestala jen mírně. Nebo to vyřešíme sňatkem, ale koho honem rychle sehnat? Zápletka jako dělaná pro italskou konverzační komedii. Některé situace a scény byly na pět hvězd, bohužel ke konci občas komedii nahradilo drama (noční můry ve snu) a film místy zvážněl. To bylo zbytečné, protože jako komedie fungoval naprosto výborně.

Laura je kriminálka z žánru film noir, kde tím nejsilnějším je její atmosféra… jak už to tak u noir kriminálek občas bývá. :-) Zajímavá je i detektivní zápletka, kdy dojde zhruba uprostřed filmu k velkému zvratu, který diváka může překvapit a získat na originalitě. Nicméně mě příběh až tak nenapnul. Možná to bylo i tím, že jsem nenašel žádnou sympatickou postavu. Hlavní hrdinka byla nevýraznou „kráskou“, její milý byl sebestředný flákač, starý žárlivý „kocour“ byl samolibý a protivný a detektivovi chybělo potřebné charizma. Suma sumárum šlo o průměrný příspěvek do film noir žánru, který dokázal zaujmout na jeden večer. U mě pravděpodobně za nějaký čas zapadne do zapomnění. Ze stejného žánru raději doporučím jiné filmy: Key Largo, Bílý žár, Detektivní příběh… všechny mají výraznější a lépe zahrané postavy i napínavější příběh.

Nevím, zda se to občas stane také jiným divákům, mně se to stalo už podruhé… a sice to, že jsem se chtěl podívat na úplně jiný film se stejným názvem. :-) Až po nějakém čase jsem zjistil svou chybu, ale i tak jsem dal filmu šanci. Ani jsem nemusel, nestál za to. K plusům patřily dvě hlavní představitelky (Monica Belluci a Sophie Marceau), které i přes blížící se padesátku vypadaly k světu, místy tajemná atmosféra a občas zajímavý efekt. Výtek bylo rozhodně více. Především to bylo režisérsky nezvládnuté. Asi se není co divit... vzhledem k hodnocení ostatních filmů režisérky. Příběh od základu nedával smysl. (Možné drobné spoilery.) Halucinace hlavní hrdinky zpočátku nikdo neřeší, pak je všichni řeší blbě, aby si nakonec sama musela dojít k tomu, že jde o nevyřešené šrámy na duši z dětství. To by jí jistě nikdo celý život neřekl. Měnící se tváře a postavy jsou zajímavý nápad, ale tady to nedávalo smysl. Nebo lépe napsáno, jen mě to mátlo. Režisérka nedokázala s příběhem a s celým filmem dobře pracovat a poskládat to tak, aby to bylo pro diváka srozumitelné. Viděl jsem už mnoho zašmodrchanějších filmových vyprávění a většina z nich to dokázala ukočírovat lépe. Sophie jedna hvězda, Monica druhá hvězda a třetí… si film a režisérka nezaslouží.

Leopardí žena je doporučována knihou 1000+1 filmů, které musíte vidět, než umřete. Prý má úžasné tempo a vtipné odzbrojující dialogy. Nevím, kde na to autoři knihy přišli? Čekal jsem vtipnou a svěží komedii a dostal jsem ukřičené a nezábavné dialogy, pronášené topornou ústřední dvojicí. Katharine Hepburnová v mladších letech mě vůbec nebere a milou roztržitost jsem jí teda nevěřil ani omylem… byla to ukřičená protivnost. Ona alespoň s vyšším věkem vyzrála a v pozdějších letech a filmech (Lev v Zimě, Hádej, kdo přijde na večeři, Africká královna) podává mnohem lepší výkony. To Gary Grant snad hrát neumí vůbec. Viděl jsem s ním už šest filmů a stále hraje prakticky jen jednu figuru… a ne moc dobře. Možná to funguje na ženy, mě jeho projev spíš otravoval. Starší herci, i když dostali mnohem méně prostoru, mě aspoň občas rozesmáli. Film mi připomenul naši československou černobílou komedii Eva tropí hlouposti, která byla mnohem lepší. Nataša Gólová se pro tu roli hodila mnohem více a Oldřich Nový svým vystupováním, herectvím i komediálním talentem strčí Garyho Granta hravě do kapsy. Druhou hvězdu dávám tvůrcům za odvážné scény s gepardy. Mimochodem bylo docela poznat, že Katharine byla mnohem odvážnější než Gary, ten se raději nechal v těch scénách zaskakovat. :-)

Coheni mi nesedí, což jsem si vyzkoušel už několikrát. Přesto jim stále dávám šanci, protože na jejich filmech se alespoň něco zajímavého dá najít vždy. Opravdová kuráž slibovala neotřelý námět, pohled na Divoký západ očima mladé holky, což není tak časté. Z námětu tvůrci udělali klasický šablonovitý příběh. To ale není jako výtka, u Cohenů spíš naopak. :-) Místo jejich tradičních pokusů o humor je to tradiční western. Mladá hrdinka dostala jako parťáky Jeffa Bridgese a Matta Damona, ti ale předvedli spíš průměrný výkon a mě vlastně nezbývá než dát průměrné hodnocení tří hvězd, v rámci filmů od Cohenů jde ovšem o nadprůměr.

Knihu Tahle země není pro starý jsem četl ještě před filmem a moc mě nezaujala (Cesta byla mnohem zajímavější), přesto jsem filmu šanci dal. Lákalo mě zejména obsazení. To se povedlo a zkušení herci (Tommy Lee Jones, Javier Bardem a Josh Broslin) odvedli svou práci velmi dobře. Také se mi líbila temná atmosféra. Tím ale výčet hlavních plusů končí, protože jinam mě to moc nezaujalo. Z mého pohledu šlo drsnou, krvavou a průměrnou kriminálku z prostředí drog. S bratry Coenovými se nějak nejsem schopný naladit na stejnou vlnu. Tohle byl sedmý film, který jsem od nich viděl a mimo skvělé Fargo, to nikdy nebylo za víc než tři hvězdy a ty dám i nyní.

Téma silnější než samotný film, nebo jinak napsáno, příběh je nad formální stránkou, která je spíše průměrná. 12 let v řetězech je jen dalším z mnoha filmů o otroctví. Téma rasismu je v dnešní době až nesmyslně protlačováno, nicméně stále je silné a nějakou pozornost si zaslouží. Příběh Solomona Northupa je dostatečně nosný a je zajímavý tím, že se ze svobodného černocha stane opět otrok. O to horší je pro něj těch 12 let, které musí prožit v řetězech. Jinak jde o řemeslnou kvalitu, která ovšem lehce svádí k dojmu, že jde o kalkul tvůrců a snahu si zvýšit své šance na Oscarech. Přesto i tu menší čtvrtou hvězdu nechám, ale pokud vám film uteče, o nic zásadního nepřijdete. Na podobné téma raději doporučím skvělý seriál Kořeny z roku 1977 a film Útěk v řetězech z roku 1958, obě díla jsou lepší.