S čerty nejsou žerty

Úžasné herecké výkony všech větších postav s Nárožným a Heřmánkem v čele, k tomu dnes již zlidovělé hlášky (Máchale, zase ti to spadlo). Přesto to všechno nedokázalo překonat můj podivný postoj k pohádkám, protože ač je stopáž poměrně krátká, našlo se dost nudných a natahovaných momentů. Asi jsem opravdu zlý, ale nedokážu mhouřit oči ani u pohádky. 3 a půl hvězdy. A přitom by ke čtyrem hvězdám stačilo, aby tam 20 minut neběhali za brkem. Ale budiž, že jsou Vánoce. (24.12.2008)

Počertech nejlepší pohádka o čertech jakou jsem kdy viděl. Zpracování pekla prostě úžasné! O hereckých výkonech všech ani nemluvě. Preis, Heřmánek, Dlouhý, Kretschmerová, Vetchý, Nárožný, Kemr... Je vidět, že si všichni natáčení řádně užívali. Po Popelce je toto další z vánočních pohádkových evergreenů, který se dá vidět vícekrát za sebou. * * * * (02.01.2012)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

-"Na čerty začnu věřit, až nějakého uvidím." Vždycky si říkám, jestli rodiče vědí, jak poznamenávají život svých dětí, když jedno pojmenují Angelína a druhé Adélka. To tu starší mohli rovnou pojmenovat Andělská mrcha a tu druhou Nanynka. Každopádně to asi bude nejhláškovatější česká pohádka, a rovněž nejbonbonkovatější v tom smyslu, jak si její tvůrci vyhráli s optickou kopírkou a vůbec s různými tríčky a vychytávkami a tak. I jenom jak se z Ondry odpařuje mlha, když ho polijí vodou, nebo když vylézá správce z truhly plné mouky jako umrlec z rakve, nebo když ďábel roztahuje svůj plášť nad hříšníky na komíně, nebo když hodí čerti Dorotu do kotle a my vidíme jen záblesk světla a hustý, čpavý, okem neproniknutelný dým pohltit vše kolem... a což teprve když ohnivý kočár jede vzduchem ku branám pekelným. Ikonické. -"Jé, já si zlomil šavli." (22.01.2021)

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)