Réžia:
Rolf de HeerScenár:
Marc RosenbergKamera:
Denis LenoirHrajú:
Colin Friels, Miles Davis, Helen Buday, Brigitte Catillon, Bernard Fresson, Bernadette Lafont, Hans Meyer, Ben MortleyObsahy(1)
Světoznámý jazzový velikán Miles Davis si v tomto snímku zahrál svou jedinou filmovou roli: trumpetistu Billyho Crosse. John Dingo Anderson (Colin Friels) je hudebník na poloviční úvazek žijící na australském venkově, který si přivydělává lovem dingů. Jednoho dne však spatří svého hrdinu, legendárního trumpetistu Billyho Crosse (Miles Davis), na úchvatném koncertě a zatouží odjet do Paříže, aby si mohl zahrát s nejlepšími americkými jazzovými hudebníky. John je frustrován hraním průměrné hudby v zaprášených tanečních sálech, ale láska k nové rodině ohrožuje jeho životní sen. Nyní se musí rozhodnout, jak vysokou cenu je ochoten za svou milovanou hudbu zaplatit. Režisér Rolf de Heer natočil filmovou ódu na sílu hudby, která je okořeněna podmanivými, cenami ověnčenými písněmi Milese Davise. (Cinemax)
(viac)Recenzie (13)
Žiadne stretnutie nie je náhoda. A tak keď 10-ročný John Anderson - Colin Friels vidí a počuje hrať Billyho Crossa – Miles Davis, je rozhodnuté. John sa neskôr živí lovom dingov, ale popritom usilovne cvičí a hrá na trúbku, aby si mohol splniť svoj veľký sen, vycestovať do Paríža a stretnúť ešte raz Billyho. Film si pomaly plynie s úžasnou hudbou Michela Legranda, za zvukov trúbky Milesa Davisa. K tomu krásne zábery z austrálskeho buša a Príža. A samozrejme úžasná atmosféra filmu. ()
Trojnohých dingov hubič a v zábavovej kapele muzikant neprestáva ani v dospelosti snívať o džeze, ktorý mu v detstve priniesol z oblohy doprostred austrálskeho buša zostúpivší Miles Davis. A pretože sme vo filme, sen si aj splní. Veľmi príjemný film s dobrou hudbou aj atmosférou, či už v zaspatom outbacku alebo rušnom Paríži. (vďaka Willy Hufaltovi za zaradenie do VRK) ()
Taková australská odpověď na Kolem půlnoci (potažmo Pařížské blues) a mně se tedy hodně líbila. Sólové tóny trumpety se rozléhají po australských buších, za noci i s hlasitým doplňkem zavíjení skutečných dingů a kamera v dlouhých širokoúhlých záběrech krásně podtrhuje tuto svébytnou atmosféru s rozplýváním se v exotické přírodní pustině. Příběh se táhne líně v rytmu jazzu, ale sluší mu to překvapivě i v symbióze s filmařským stylem Rolfa de Heera. Po Bubákovi Bubbym (1993) jsem si potvrdil, že minimálně v první půlce 90. let dokázal tento režisér točit komorní, leč uvnitř velké zážitkové filmy s neobyčejnými hrdiny a (tady snad ještě více) zásadním prostorem pro samostatný zážitek navrch z živého hudebního vystoupení. Hodně se mi líbila (nejen v návaznosti na výše zmíněné kultovní jazzové filmy) návštěva Paříže z pohledu cizince, plná až hořce groteskních trampot, ale také se skvělým vyvrcholení v hudebním klubu. Miles Davis je velké zvučné jméno, tak jsem byl na vzácné setkání „na plátně“ zvědav, aby se mi nakonec dostalo pohledu na senilního náměsníčka u kláves, působícího pak ještě i během cesty autem jako z jiného světa... ale povedlo mi se k jeho postavě najít cestu, byť mi to trvalo déle než sympaticky nadšenému Dingovi. Pěkné protavení pocitů hudebníků do filmu. [85%] ()
Ode mne je to dnes večer bez větších připomínek, sedla jsem na hudební lep hned od začátku a hlavní postava mi byla ohromně sympatická.. Colin Friels a Miles Davis to zvládli na výbornou, atmosféra snímku je zalitá sluncem australské buše, láskou k hudbě a pak i tepem Paříže, mimochodem v tom nočním klubu to byla nádhera.. Posílám Willymu poděkování za film i titulky.. ()
Radost z hudby napříč kontinenty. Přála jsem Johnu Dingovi to setkání s obdivovaným trumpetistou stejně, jako jsem přála skutečnému, zchromlému dingovi, ať se mu podaří zlikvidovat všechny nastražené pasti. Muzika mi zněla stejně fajnově v horku pustého australského buše jako v šumu velkoměstské Paříže. A Miles Davis byl v roli hudebníka Billyho Crosse velmi okouzlující. ()
Galéria (9)
Fotka © Vertigo Productions
Reklama