Po úradných hodinách

Celkem sympatický pokus o mindfuck, ale jede to jen na půl plynu. Navíc nějak zajímavé a líp vedené mi to přišlo až v druhé polovině, do té doby to bylo jen do sebe zahleděné cosi s ne zrovna sympatickými postavy, se slabou atmosférou a s humorem, který mě skoro celou dobu jaksi míjel. S humorem se to nezměnilo ani v té druhé polovině, ale všechno ostatní naštěstí ano a tak z toho nakonec mám aspoň zapamatováníhodný a mírně příjemný dojem. Víc jak průměr to ale pro mě stejně není, jelikož to pro mě ani žádný silnější zážitek nebyl. Buď to mělo mít víc (šílenějších) nápadů, nebo to mělo být víc propracované v jednotlivostech či i v celku, protože ono to sice něco řekne a odněkud někam jde, ale s ničím to moc nepřijde, SPOILER jenom s obyčejným cyklickým koncem, kterému shází něco navíc, abych ho dokázal jen tak akceptovat KONEC SPOILERU. Jak jsem ale psal hned na začátku - je to sympatický pokus, který ani není vyloženě nepovedený. Jen je to pořád jen pokus... 3* (09.04.2022)

Martin Scorsese je majster vytváraní atmosféry a skúmaní konkrétneho prostredia. V tomto filme brilantným a surrealistickým spôsobom uvádza do života SoHo v 80' rokov. Griffin Dunne je skvelá postava. Máte ho radi už od prvej scény a s vzrušením a hrôzou sledujete jeho dobrodružstvá. Napätie v tomto filme je tiež intenzívne, čo je úžasné pre odľahčenú komédiu. 8/10 (24.03.2021)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Paul si během svého pozdně nočního probuzení z nevzrušivého spánku kancelářské krysy musí neustále opakovat, že cokoliv zlého jej potká, za pár dní se tomu zasměje, ale úplně jistý si tím nikdy být nemůže. A divák díky Scorseseho zálibě v temných koutech měst i lidských duší také ne. Labilní chůzi od komedie k thrilleru a zpět jistí velmi stabilní režie i zdařilý scénář, dříve či později eliminující jakékoliv pochybnosti ohledně samoúčenolnosti toho kterého rozvětvujícího se motivu. Vše do sebe krásně zapadá, vše souvisí se vším a celé to končí úžasným kancelářským tanečkem, ujištěním, že v tomto případě nešlo o nic velkého, zásadního či přelomového. Jenom trocha filmařského řádění. Na té nejvyšší řemeslné úrovni. Apendix: Další položka na dlouhatánský seznam filmů, kterými se Timur Bekmambetov inspiroval při tkaní Wanted. 80% Zajímavé komentáře: Flipper, Peytl (27.08.2012)

Kdyby šel domů pěšky, udělal by líp. Hodně se mi líbila hudba, ale vývoj událostí byl čím dál více přehannej. Každej ho pozval k sobě domů a všichni byli magoři. Hlavní herec hrál dobře a konec byl uspokojivý i když, kdyby to skončilo tak o dvě minuty dříve bylo by to pomalu, jak z povídky Roalda Dahla. 70% (20.10.2014)