Spy Game

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Mohl to být fajn špionážní thriller, kdyby děj v současnosti byl o notný kus zajímavější, smysluplnější a přehlednější - takhle spíš jen otravuje když neustále přerušuje ty mnohem zajímavější flashbacky na vývoj Pittovy špionské kariery. Chápu o co se Tony Scott snažil, ale struktura filmu se mu rozpadla pod rukama, bez pořádného scénáře ji ani neměl na čem pořádně vystavět. 6/10 (02.09.2020)

Mankote, táhne se to jak nudle z nosu, napínavé je to jako pondělní porada s managementem o dalším směřování firmy, a ty občasné flashbacky moc zajímavé a napínavé akce neposkytují - spíš to vypadá, že na co kluci sáhli, to zpackali. Nenašel jsem tam jedinou povedenou a pořádně dokončenou operaci. Navíc ve flashbacích vypadají oba špioni stejně staří jako v době hlavního vyprávění příběhu, i když by tam měl být rozdíl tak cirka 15 let. A ta neustálá snaha, aby oba vypadali podobně, měli stejnou barvu vlasů, oblečení... Akční kamera, ale jinak je to celé o ničem, pořád jsem čekal ještě nějaký twist na závěr, že to celé není jenom o záchraně mladého, blbého agenta z čínského vězení do důchodu odcházejícím agentem, v němž se najednou po letech probudilo svědomí - ale je. O to víc je to blbé, protože chybí větší prokreslenost postav, aby bylo jejich chování věrohodné, navíc je v tom tolik logických děr, že by to ani pejsek s kočičkou nezalátali. Fuj, to byl blbý film a zbytečně strávený čas u něj. (10.05.2016)

Tony Scott umí, o to se přít nebudeme. Ale tímhle "jinak" pojatým akčňákem o špionážních službách a záchranné misi těžko mohl zaujmout. Dvouhodinový popis fungování zákulisí tajných služeb by jako román sklidil slušný úspěch a klidně bych si ho přečetl i víckrát, ale jako film je to moc a působí to celé trochu rozporuplně...na jedné straně vám ukáže jak snadno akce selhávají, na druhé straně jediný šedý vlk oblbuje všechny tak dlouho jak potřebuje..navíc v jednom záběru hopsá na TV obrazovce v Baywatch Pamela Anderson, a ta se poprvé objevila až v roce 1992:) Robert Redford působí notně sešle, ale zase mu jeho veterána uvěříte bez problémů (narozdíl od Pitta, ten se na tajného agenta moc nehodí). Nathan Muir je stejný týpek ze staré školy jako hrdinové Forsythových románů - chrání si svoje lidi, používá staré triky, které už dneska nikoho nenapadnou, a proto fungují - a navíc je to další z řady chlapů, co si v krizi středního věku koupili Porsche (zdravíme Tylera:)). Jeho postava a chování v průběhu filmu, které vám párkrát zamotá hlavu, jsou na celé Spy Game to nejzajímavější, nepočítám-li velmi příjemné vystoupení starého matadora Davida Hemmingse a hudbu. S tou se statečně popasoval Harry Gregson-Williams, jeho dílko film výborně dokresluje, neustále jako byste slyšeli nezadržitelně odtikávající čas, prostě kvalitní práce. Ale nějaký mráz, nějakou duši nečekejte. 70% (31.01.2005)

Katastrofální film, kde tvůrci posrali, co se dalo. Nechápu, jak se zde někdo může ohánět inteligentním scénářem, když to byla naprosto předvídatelná fraška. Redforda i Pitta mám rád, ale bohužel byly obsazení do maximálně nezajímavých rolí. Snímek je neskutečně užvaněný, přitom se děj takřka nehne z místa. Absolutně mi neseděla forma retrospektivních vzpomínek. Druhou hodinu už jsem hleděl vyloženě jen do stropu. Obrovské zklamání. Tento film je velice špatný i na břídila Tony Scotta. Fuj! (21.08.2018)