Psi, chcete žít věčně? aneb Peklo u Stalingradu

Zajímavý pohled na Stalingrad z německé strany, kde tvůrci ukazují, že i mezi vojáky wehrmachtu byli lidé, kteří měli dost všech těch propagandistických hlášení, jelikož syrová realita v matičce Rusi jim otevřela oči. Přesto však tvůrci nesklouzli k idealizaci Němců a pohled je neutrální, uvěřitelný a takřka autentický. (13.03.2011)

Jak viděli tvůrci Stalingrad a patrně nejslavnější bitvu druhé světové války? Po svém, jak jinak. Co se taky dá čekat od hraného filmu, který může jen vybrat jistý úhel pohledu na osudy hlavních hrdinů v dějišti velké bitvy? S využitím tehdejších filmových možností je film z jedné strany více věrohodný, neb se musel používat kompars a hodně dobových uniforem a kostýmů, což má ale divák obvykle na háku a sleduje hlavní tok příběhu, což je druhá, ta hlavní stránka filmu, a ta působí na lidi, diváky. A svým způsobem je to bizarní, neb film vyhrává u lidí, na které nejvíc zapůsobí a díky tomu ho pak hodnotí jako dobrý či špatný...A tak se vydělává na tom, jak kdo umí realitu přetvořit pro lidi, kteří na to chodí už jako na kulturu, ne jako na dějinný zápas... Ale vše je tak jak je, jinak to být ani nemůže, takže čemu se vlastně divit? A přece tehdy se koukalo na tyhle filmy ještě i z pohledu socialistické ideologie, a dneska už žádná ideologie nad námi nevisí, tedy pokud si ji nad sebe nepověsíme sami... (10.09.2011)

Je to film německý, tedy je zde ukázáno hlavně utrpení německých vojáků. Ne, že by tu nebyly kritické postoje k hitlerovskému trežimu, ale zaujalo mne, že jediná scéna, kde jsou ruští civilisté, je v podstatě idylická scéna s dětmi, na něž jsou všichni němečtí vojáci (i příslušník Waffen SS) tak hodní. Ale obrazy zmaru v stalingradském kotli jsou silné, zvláště scéna s odletem posledního letadla.Ten houf nešťastníků snažící se dostat na palubu vypadá jak zatracenci v pekle. (06.01.2019)

zaujímavý snímok. Na tú dobu dosť realisticky natočený. Dali sa sledovať dve línie - stav obyčajných vojakov v predných líniách, a rozhovory o plánoch a chybách v generalite. Skľučujúci bol pohľad na doráňaných vojakov v pivnici nútených počúvať Goeringov prejav, ktorý mal v berlíne pri oslavách 10 výročia prevzatia moci. (06.01.2020)

"Mŕtvemu vojakovi je jedno, kto vojnu vyhral alebo prehral..." Najväčší propagandistický hajzlík Goebles slávil víťazstvo v Stalingrade, ktoré ešte nebolo a nemohol tušiť, že ani nikdy nebude. Veľmi sa čudujem, že tak skvelý film musí človek hľadať, že ho nepretlačil medzi svoje najvydarenejšie kúsky aspoň vojnový žáner. Len veľmi ťažko budete hľadať na tému Stalingrad niečo lepšie. Vzhľadom k roku výroby, ale iste i z iných dôvodov je film čiernobiely, so slabšou kvalitou obrazu, čo naopak výborne hralo do karát tvorcom, ktorí tu zakomponovali množstvo dobových záberov, ktoré práve preto nepôsobia rušivo. Stalingrad bol ozajstným hrobom nemeckých vojakov, bolo by veľmi zaujímavé vedieť, ako by sa to vyvíjalo, keby neprišla tak skorá a tuhá zima. Hitler sa na svoju 6. armádu pekne vykašľal a to bol zlom i v zmýšľaní bežných vojakov. Armáda bez zbraní a jedla už nie je armádou. ProtiHitlerovskú náladu pekne vykreslil prejav Goringa, ktorí museli nasilu počúvať ranení v lazarete. Silne protivojnová je i scéna 30 minútového zákazu zbraní, kde jeden z Nemcov hraje na piáno. Asi najlepší film na tému Stalingrad v mnohom podobný novšiemu spracovaniu z roku 1993. 100%. (09.06.2013)