Memories

Silná poviedková kompilácia troch významných anime režisérov, ktorých podpis je na spracovávanej látke jednoznačne poznať. Každý vyniká jedinečnou atmosférou, zasadením, soundtrackom a v neposlednom rade kresbou. Magnetická ruža - Kódži Morimito (psychologická hard sci-fi s hororovým nádychom): Režisér jedného z najlepších partov Animatrixu nesklamal. Štýlová kresba západného razenia podporená zo začiatku jemnými jazzovými melódiami, neskôr opernou hudbou sleduje medzinárodnú posádku malej lode putujúcej nekonečnými hlbinami vesmíru, ktorá zachytí núdzový signál z podivného miesta. V zastaralej lodi objavujú honosné sídlo sopranistky, ktoré sa však pri postupe ďalej čoraz zjavnejšie rozpadáva a postupne rozkladá. To je symbolom kolízie minulosti so súčasnosťou, sopranistky žijúcej zašlou slávou len v spomienkach a ovládajúcej práve pomocou spomienok členov posádky, ktorý prekročili prah jej domu, s realitou. Je to duch, hologram alebo skutočnosť? 90% /// Smradľavá bomba - Tensai Okamura (komediálne ladený thriller): Spolutvorca Wolf's Rain, Neon Genesis Evangelion či sequelov DtB sa vydal vtipnejšou cestou. Príbeh, ktorého humorná narácia je zvýraznená typicky karikujúcou kresbou, zvýrazňujúcou povahové črty charakterov, začína ako nenápadný thriller, ale neskôr trasformuje do podoby výbušného koktejlu aby sa v závere zmenil na militantnú frašku. Hlavný hrdina mi nevdojak pripomínal japonskú nešikovnú verziu Johna McClanea - proste prežije všetko. Úplne ma to nechytilo, ale stále slušné, i keď jednoznačne zo všetkých najslabšie. 75% /// Mesto kanónov - Kacuhiro Ótomo (militaristický steampunk): Režisér animovanej verzie kultového Akiru, ktorý je povedľa Ghost in the Shell či Mijazakiho filmoch považovaný za jeden z absolútnych vrcholov anime vystriedal cyberpunk za steampunk- a funguje to skvele. Obstarožne pôsobiaca kresba akoby z artworkov či ilustrácií sa k téme vyslovene hodí (resp. sadne ako riť na šerbeľ, ak mi odpustíte tento výraz). Príbeh bez centrálneho hrdinu si kladie za úlohu odprezentovať vojensky založenú spoločnosť, a činí tak aj za pomoci hesiel ako "Niet víťazstva bez práce!" alebo "Strieľaj a odpaľuj zo všetkých síl, pre svoj národ!". Satyra plná odkazov na II. svetovú vojnu , zdôrazňujúca nezmyselnosť a fakt, že ľudia už ani nevedie, za čo a proti komu alebo čomu vlastne bojujú. Jednoduché, ale nesmierne efektívne. 85% /// Priemer = 83% = 4,17* (16.04.2014)

Dlho som premýšlal čo napíšem, aby som neopakoval okolné príspevky a aby som zároveň dostatočne vyjadril svoje nadšenie z tohoto výletu, ktorý patrí medzi skutočné perly nielen animovaných filmov. Ona práve ta animácia dovolila ísť autorom do neskutončných extrémov a najhlbších kútov fantázie človeka. Hrané by to stálo polovicu Hollywoodu. V skratke: 1. Magnetická ruža: schízo-psycho sci-fi (jedna z najlepších vecí aké som kedy videl), 2. Smradlavá bomba: apokalypticko-vojnová komédia, 3. retro-techno propaganda. Šialený mix, toch na míle vzdialných prístupov. Ale čo je spoločné pre Memories ako celok, je famózna hudobná stránka veľmi, veľmi výrazne podporujúca atmosféru jednotlivých minifilmov. Pre mňa ako človeka neznámeho japonských anime filmov je toto brána do nového sveta. Už sa tešim. 95% (29.05.2005)

Poslední příběh město kanónů se mně líbil jednoznačně nejvíc, pro své cirkusácké pojetí, hravost a originální animaci. Prostřední povídka je i přes docela zajímavý nápad průměr a skoro ničím mě nezaujala. A zbývá už jenom Magnetická růže. Tu si pro sebe ukradla nádherná hudba, která ji vystřeluje z "obyčejného" příběhu o zhrzeném hologramu do magických výšin a působí celkově velice vznešeně. Asi mi něco podstatného uniklo, jinak si nedokáži vysvětlit proč tyto tři příběhy sklepli autoři dohromady když jsou si podobné asi jako alan delon a jožin z bažin. Škoda no..jinak hodnocení jednotlivých povídek : 3,5 / 2,5 / 4 / (04.05.2006)

Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. (09.11.2006)

Memories obsahuje tři povídky - každá je úplně jiná, přesto jsou všechny skvělé. První, Magnetická růže, je nádherná svou kresbou, ale i vnitřní melancholií a nostalgií; a přitom je roztomile záhadná a zamotaná, jak je u Satoshi Kona zvykem. Druhá, Smradlavá bomba, je hořkokomediální příběh smolaře, kterému nemůže nikdo pomoci, a proto se ho snaží zneškodnit. Třetí je Město kanónů; v něm se prolíná vizuální stránka ze starých sci-fi s ideologií jako v 1984 - společnost, jejíž jediný účel je boj proti nepříteli, anonymnímu, bezejmenému. (04.11.2004)