Šiesty zmysel

Mé první, a nikoliv poslední, setkání se Shyamalanem. V té době byl králem atmosférického mysteriozního thrilleru. Brilantní vedení herců, úchvatné budování atmosféry, omračující pointa. Škoda, že jeho aura postupem času vybledla. Šestý smysl byl ale komplexní film. Tak bych si ho rád uchoval v paměti. (12.11.2011)

jak zhodnotit tenhle film, aniž bych se opakovala??Bruce Willis, psycholog, který se snaží pomoci mladému chlapci (Haley Joel Osment) který vidí mrtvé lidi... snaží se napravit chybu, kterou kdysi udělal a zároveň chlapec pomůže jemu... bravurní film s vynikajícím rozuzlením.. poprvé mi ten film vyrazil dech.. a když ho vidím stále častěji moje pocity z toho filmu se stále stupňují... sice už znám konec, to ale nebrání požitku.. ten tísnivý pocit, který se ve mě pořád vzbuzuje a otázky deroucí se na povrh jsou stále i po x-tém shlédnutí.. a neustále se mě zmocňuje otázka: "Chtěli by jste mít šestý smysl??" (31.03.2009)

Nedokázal pomoci jednomu pacientovi, který to těžce nesl, temné myšlenky má i osmiletý chlapec, kterého děsí svět mrtvých. Našemu psychiatrovi se v tu dobu podle všeho rozpadá manželství, protože si až moc vyčítal někdejší selhání při léčbě, navíc tenhle uzavřený klučina bude tvrdý oříšek. Za vyzrazení děje/pointy by se měli v některých případech sekat ruce. Pointa, jak víme, je největším trumfem. Ale nejen ona. Shyamalan se hned ocitl mezi hollywoodským žádaným zbožím, vše vsadil na příběh, rafinované náznaky a atmosféru. Značnou zásluhu na tom má i kameraman Mlčení jehňátek nebo Philadelphie Tak Fujimoto. A pak samozřejmě herci. V první řadě klíčová volba dětského herce (palec nahoru, ač děti v jeho věku tak bystré a chytré prostě nejsou) i Bruce Willise, který ze sebe na oplátku coby skeptický a rozvážný psychiatr vyždímal slušný výkon. M. Night Shyamalan možná volí až příliš vlažné tempo, nicméně Šestý smysl nesází na digitální orgie, nýbrž na zatraceně chytrý scénář, takže k výsledku to tak nějak sedí. Jen bych to celé až tak nepřeceňoval. (01.01.2017)

Tak jsem se včera koukal na profil a měl jsem tam hezké číslo 1299 filmů. Řekl jsem si, že 1300. film, by měl být něčím výjimečný. Neváhal jsem ani chvilku a sáhl po tomto filmu. Proč? Když jsem, (kolem 12 roku mého života), se začal zajímat více o filmy a pustil si tento, nedodíval jsem se. Prostě mě to vyděsilo a v polovině jsem to vypnul. Tak uplynulo pár let, a co jsem nechtěl: Od jedné kámošky, a následně filmu "50 krát a stále poprvé." jsem se dozvěděl pointu. Dnes jsem se na film podíval podruhé. Dokoukal jsem jej celý, ale ta atmosféra, to se jen tak nezapomíná. Označení "Nejlepší Thriller všech dob" se vůbec nedivím a myslím, že je to pravda. Dávám plných 5 i přes to, že geniální pointa mi byla vyzrazena. Škoda. (22.02.2008)

Taky jsem se nechal napálit a rád to přiznávám. Vzhledem k ohlasu jsem hodně očekával a byl jsem dlouho zklamaný. Dobrá duchařská historka, dobře zahraná, dobře natočená. Dobrá. To je ovšem za tři. Nicméně jsem vydržel a odměnou mi byla pointa, která všemu dala nový smysl a která - v tom je ta genialita - byla tolikrát na dosah ruky! Celou dobu kolem ní chodíme, celou dobu jsme jí přímo fackováni po obličeji a stejně nás to nenapadne. Nebo aspoň mě. ;-) Nad tak mistrovskou ukázkou manipulace s divákem by jistě zaplesal i Alfred Hitchcock (doufám, že mu to v pekle promítli). A ještě něco: pokud máte tyhle šokující pointy rádi, doporučuji přečíst si povídky mého oblíbeného Roalda Dahla, ty jsou často založeny právě na tomhle principu. 100 % (25.02.2005)