Zlaté dno

Nedávno dělali na jedné stránce (nebudu jmenovat) anketu, který film je podle lidí nejlepší. A všichni tam psali 5 i více filmů, zkrátka chudáci idioti nepochopili zadání, že ten, kdo to napsal, jasně uvedl - film - nikoliv - filmy... Ovšem ta anketa mě přiměla se zamyslet: "Tak bacha! Nejlepší film? Tak to v něm musí hrát Vlasta Burian. Jaký s ním mám nejradši filmy? Jasně, takže - U pokladny stál, Ducháček to zařídí, Přednosta stanice, Katakomby, Tři vejce do skla... Ne, ne ne. Jinej, lepší film. Sakra, já už vím! Zlaté dno!" ... ... Vlasta Burian je herec, který natočil nemálo skvělých filmů. A který že je nejlepší? Podle mě jednoznačně tento. Na rozdíl od jiných filmů s panem Burianem totiž tomuto nechybí ani slušná dramatičnost a některým z vás jistě v závěru filmu i slzička ukápla. A to je přesně ono. Vtipný, srdečný a vroucí námět a pomyslná špice české (i světové) kinematografie. Žádná lacinost, žádné kecy ani klišé... Navíc jsem si opravdu jist, že TAKHLE by ten film už dneska nikdo natočit nezvládl... Zlaté dno je nejlepší film na světě a zaslouží si být na vrcholu mého žebříčku nejlepších filmů... Víc asi netřeba psát. (15.02.2020)

Excelentní scéna s žehlicím prknem /27/ se nedá zapomenout. Ne tak celý film, kde nebylo panu Burianovi dáno rozvinout plně komediální talent. Snímek je spíše vážnějším zamyšlením nad hodnotami života dvou generací. Přesto se velkému komikovi povedlo do snímku pár svých věciček propašovat. Za to dávám plusy. Jinak je to vcelku průměrný film. (24.05.2016)

Výborná komedie a rozhodně jeden z vůbec nejlepších filmů Vlasty Buriana. Není to úplná taškařice jako jiné jeho komedie, ale to rozhodně není na škodu. Právě naopak. Zlaté dno místy hraje na trochu vážnější notu, přehlídka gagů ustupuje zajímavějšímu ději a velmi příjemně se na to kouká. Jen mě trochu iritovala mluva všech těch dětí, ale to je detail. Etuda s žehlícím prknem je naprosto geniální. 85%. (21.06.2021)

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. (30.12.2008)

Viděno jednou v dětství, kdy na mě film – co si vybavuji – hluboce zapůsobil, a podruhé až nyní. Je to přeslazené a někdy až pitomě zkratkovité a nevěrohodné („Tati, ty chceš pracovat? Tak už nás nikdy neuvidíš!“ A jak řekli, tak udělali.), ale zároveň velmi lidské, hřejivé a místy dojemné. A k tomu, jako pozornost, dáreček v podobě nádherné Zity Kabátové. Budu se vracet znovu a rád. (13.05.2020)