Nejistá sezóna

Dokumentová metafikce, která krásně vypovídá o cenzorních mechanismech doby, kdy vznikla, resp. doby, která datu vzniku krátce předcházela, čehož důkazem je, že mohla jít Nejistá sezóna vůbec do kin. Protože natočit podobný film o nějaké dva roky dříve, pravděpodobně by snímek uvízl v cenzorním sítu. Čímž pádem jde vlastně o svého druhu meta-metafikci. :) (13.12.2015)

Nie som fanúšik Cimrmanovho divadla a tento štýl humoru ma nie vždy vie zabaviť. V určitej časti filmu som sa veľmi nudil, nenachádzal som pointu, dej podľa mňa vo veľkej časti nebol dobrý, len občas to vytrhli z nudy nejaké scénky, ale inak slabý film. Oceňujem to, ako sa niečo takéto podarilo natočiť za komunizmu, teda vlastne socializmu. Celkovo však film nemá iskru. (23.03.2012)

V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% (03.03.2009)

Jistá zábava s mrazivým obsahem, nejen o představení, jež muselo být "konstruktivní pozitivní satirou" a které bylo nakonec "celkem v intencích", jak pravil soudruh hodnotitel. (Nejste-li fanoušek J.C. výsledný dojem bude poloviční, v opačném případě velice nadstandardní, vše ve stylu, na který jsme zvyklí - "nehraju, jen konstatuju"). Kluci, jenom pár poznámek. - Prosim tě, dneska nemůžeš posuzovat, to není představení, to je funus. DVD: Po kliknutí na Bonusové materiály se dostanete na rozcestí. Můžete si přečíst Filmografie všech členů divadelního souboru s nejistou budoucností. Poté následuje Fotogalerie obsahující klasické fotky z filmu a posledním bonusem jsou tři Rozhovory. Smoljak vypráví o tom, že politické ovzduší v roce ´87 tálo a mohli tak natočit pravdivý film o strastech jejich divadla. Tragikomická je historka s kamerou. Smojlak nechtěl dělat postsynchrony, ale rovnou kontaktní zvuk, tehdy ovšem nebyl tak uznávaný tvůrce, aby se mu dostalo kvalitní kamery, takže obdržel horší typ, který rachotil. Aby se zbavili hluku, museli přístroj "zaboxovat" (utlumovacím boxem, který vážil okolo 2 metráků). Poté byla manipulace velmi obtížná. Svěrák mluví o tom, jak některé skutečnosti museli ze scénáře vyškrtnout, protože jinak by jim je diváci neuvěřili. Na závěr si stěžuje, jak špatná byla distribuce filmu, promítli ho prý v Lucerně a pak zapadl. Brukner vzpomíná na natáčení s úsměvem po celou dobu rozhovoru, vzpomíná například na tuhou zimu 87/88 v době natáčení. Jedná se o zajímavé bonusy, je jich ale velmi málo: 60%. (05.03.2009)

Dokument. Krom cimrmanologů (včetně jejich pomvědů) hrajících zde sebe samé (srov. též příjmení Špaček nebo Melichar) vidím jen samé neznámé herce (včetně jistého Karla Kachyni) hrající šedivé lidi (z nichž zvláště hodná paní provozní je famózně autentická) v šedivém městě, šedivém sále, šedivých chodbách, šedivých kancelářích . Vypustil bych tu nudnou pasáž s těmi čísly. Zvedněte tu rukavici! (21.03.2012)