Pražákům, těm je hej

V tomto případě jsou mé 2 hvězdičky vyjádřením faktu, že ve mě film nezanechal žádný dojem. Přesněji, matně se mi vybavuje pouze moment, kdy členové kapely jakémusi papalášovi na úřadě vysvětlují, že Pražský Výběr nemůže mít jiného bubeníka, protože by nebyl tak dobrej, jako ten stávající. (Na vysvětlenou, film jsem viděla pouze jednou. Bylo 21.11.1989 a my jsme se spolužáky z gymplu vyrazili na Václavské náměstí, kde jsme si čekání na "odpolední program" krátili v kině Alfa. Hráli zrovna tohle...) (08.03.2009)

Vynikající stylizovaný hraný dokument o nejlepší české oficiální rockové skupině všech dob (jestli si myslíte, že je to Olympic, uberte několik hvězdiček z hodnocení...a jděte se klouzat :-)). Trochu jako konzerva doby s bizarnostmi typu ,,schvalující soudruh", experimenty v podobě průvodce a glosátora Ropotáma, téměř kompletní českou hereckou špičkou, Frankem Zappou na mejdanu s Výběrem, několika vrcholy (dialog Pavlíčka s Kocábem při souboji v bahně, již zmiňovaný Zappa, koncertem v Lucerně...), Luckou Bílou coby hvězdičkou nickou a popisem dlouholeté partnerské hudební spolupráce coby několikaletého manželství... WOW! Nemáme moc lepších hudebních filmů... (11.07.2007)

Po dokoukání tohoto snímku jsem začal přemýšlet o českém "undergroundu". Když to vezmu od svého prvopočátku, tak jsem začínal na skupině Arakain, po rozpadu jsem sjížděl pouze sólo Aleše Brichty, krátce Komunál, Hárlej. Okrajově Škwor, Visáče, Kabáty apod. a nyní mě stále více přesvědčují tyto již "kultovní" kapely jako Pražský výběr, Psí vojáci či The Plastic People of the Universe v čele s Ivanem "Magorem" Jirousem (čest jeho památce), že něco z naší minulosti je stále opomíjeno a mělo by se neustále připomínat i dalším "mladším" generacím! 90% (07.02.2014)

Ku art-rockovej kapele Pražský Výběr som mal vždy rešpekt. Výnimočné zoskupenie mimoriadne taletovaných hudobníkov. Avšak tento fiktívny dokumentárny film sa mi nikdy moc nepozdával. Pripomeniem teda aspoň jeho titulnú skladbu - „Pražákum je hej“: „Celetná, Týnska, na Příkopech. Ploužím se městem po výkopech. V túni a v jámě, Moráň, Výtoň. Procházka Prahou, to je výkon. Pražákum, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. S batohem na zádech sám na strejdu Karla se ptám. Tu Želivského, tam Celetná. Jak se v tom country teď vyznat mám. Podolí, Strahov, Anděl ó jé. Už mě tu víckrát neuviděj. Pražákúm, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Plzeňská a Francouzská, Těšnov a Novodvorská. Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská a Dolní. Safra, safra! Mám rád disco, disco disco... Pražákum těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Mě však tu neuviděj." ** (25.08.2012)

Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. (30.04.2018)