Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
No až na pár vyjímek jsem excentrické texty Pražského výběru nikdy moc nemusel. A vlastně ani jeho členy nemám nijak v lásce. Ale musím uznat že tento snímek mě zaujal hned napoprvé a to nejen množstvím osobností které se tu více či méně mihnou ale také obsahem. Těžko zařaditelný film ale velmi zajímavé a nevšední, místy možná i abstraktní zpracování! I proto působí na diváky tak rozporuplně. Rozhodně pozoruhodný zážitek a v té době možná i kontroverzní. 3* za 64% ()
V tomto případě jsou mé 2 hvězdičky vyjádřením faktu, že ve mě film nezanechal žádný dojem. Přesněji, matně se mi vybavuje pouze moment, kdy členové kapely jakémusi papalášovi na úřadě vysvětlují, že Pražský Výběr nemůže mít jiného bubeníka, protože by nebyl tak dobrej, jako ten stávající. (Na vysvětlenou, film jsem viděla pouze jednou. Bylo 21.11.1989 a my jsme se spolužáky z gymplu vyrazili na Václavské náměstí, kde jsme si čekání na "odpolední program" krátili v kině Alfa. Hráli zrovna tohle...) ()
Nejistá sezóna Pražského výběru, tak by se dal nazvat film, který také částečně doplatil na rok svého vzniku (1989 - 1990), kdy se spousta věcí ve snímku stala neaktuální. Těsně před listopadem 1989 začal tento film vznikat a dokončen byl v tzv. porevolučním kvasu, v němž došlo k paradoxní situaci, kdy dříve zakazovaný Michael Kocáb vstoupil do politiky a jal se vyhánět sovětské vojáky ze země. Tento paradox ke škodě věci ve filmu chybí a celá hudební feérie kombinovaná s fiktivním dokumentem se podle prvotního plánu soustředí na třecí plochy mezi názory skupiny a názory partajních přisluhovačů, komentované Ropotámem, resp. třecí plochy mezi názory Kocába a Pavlíčka. Přičemž tři čtvrtiny filmu tvoří záznamy jak autentických, tak aranžovaných koncertních vystoupení. Zbytek je pak tvořen oněmi fiktivními dokumentárními vsuvkami s rozhovory nebo natáčením v televizi, dialogy s komunistickými pohlaváry (to asi nejlepší z celého filmu) a jedna vynikající scéna útočného dialogu mezi Kocábem a Pavlíčkem, která skončí rvačkou v bahně. Objeví se zde i pár věcí ze života kapely či jejích členů - emigrace bubeníka, Čokův pokus o sebevraždu, divoký večírek, po němž Pavlíček zachraňuje alespoň kytku v květináči, Lucie Bílá jako tehdy málo známá hvězdička, doprovázející jednoho z členů skupiny po turné, problémy s jevišti... Vše díky kameře Jana Malíře podané spíše jako snové vize, někdy dokonce mírně tripově, jedna scéna je jako z Kafky (závěrečná poprava). Servítky si film nebere, zazní zde i několik zajímavých myšlenek, dojde i k odcizovacímu efektu, kdy Roman Skamene v roli manažera skupiny odbourá svými výroky o větrech Michaela Kocába, a záběr ve filmu zůstal i s pohledem na filmařský štáb okolo. V bonusech Karel Smyczek vysvětluje, že s Romanem Skamene byli na této replice domluvení předem, a povedlo se. Ve filmu se v jedné scéně i objeví v naprostých cameo rolích tehdy zakázaní zpěváci a herci - např. Bára Basiková, oba Mertové, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus a mnozí další. A skutečně ve filmu vystoupí i Frank Zappa - jednou se mihne během běžné projekce filmu, napodruhé a na jeho písničku si musíte počkat do závěrečných titulků, resp. mezi ně... Však uvidíte... Celkově však film trpí nevyvážeností scénáře - ze začátku je jasné, kudy se měl ubírat a jaký zhruba příběh vyprávět, jenže pak došlo ke změně politických poměrů, takže tvůrci přistoupili i k jakési aktualizaci, která však rozbourala onu určitou koncepci. Stále zde však zůstávají písničky Pražského výběru, který ve své době významně ovlivnil československou hudební scénu. Na úvod disku se spustí uřvaný protipirát. Obraz je na dobu vzniku docela slušný, škoda jen, že zvuk je v pouhém stereu, upmix do DD 5.1 by zrovna zde nebyl na škodu. Menu je zčásti animované, podložené písničkami Pražského výběru, a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (2:36 - hodně z natáčení) a rozhovory. Karel Smyczek (9:32) nabídne hodně zajímavostí z natáčení samotného, včetně podrobností realizace některých scén, zatímco Michal Pavlíček (8:30) a Vilém Čok (7:24) poukáží i na neshody tehdejší či současné s Michaelem Kocábem, a že ty ve filmu nebyly jen tak vymyšlené. Všechny rozhovory mají CZ titulky. () (menej) (viac)
Po dokoukání tohoto snímku jsem začal přemýšlet o českém "undergroundu". Když to vezmu od svého prvopočátku, tak jsem začínal na skupině Arakain, po rozpadu jsem sjížděl pouze sólo Aleše Brichty, krátce Komunál, Hárlej. Okrajově Škwor, Visáče, Kabáty apod. a nyní mě stále více přesvědčují tyto již "kultovní" kapely jako Pražský výběr, Psí vojáci či The Plastic People of the Universe v čele s Ivanem "Magorem" Jirousem (čest jeho památce), že něco z naší minulosti je stále opomíjeno a mělo by se neustále připomínat i dalším "mladším" generacím! 90% ()
Pražský výběr byl vždy jiný – odlišný – ujetý a proto ho mělo tolik lidí rádo. Jejich texty sice žádná sláva ale ta hudba – to byl nadčasový ráj. Kocába jsem nikdy moc nemusel, ale společně s Čokem, Pavlíčkem, Kryšpínem nebo Hrubešem jim to prostě šlo jedna „báseň. Tady zaskakoval Koller a i tak to bylo super. I tento projekt je hodně zvláštním hudebním dokumentem, který má své světlejší chvilky (záběry ze zákulisí, hrané + halucinogenní scénky), stejně jako své mouchy, ale kdo je prostě neměl rád, tomu se to líbit nebude. Objeví se tu celá řada známých tváří – samozřejmě nesmí chybět Roman Skamene – ten se vesral všude, štěk Bolka Polívky, aktivní fandění mladé Lucie Bílé a mnoha dalších (nebudu je tu vyjmenovávat všechny). Pobaví i dobová scéna s hasičskými auty, vodním dělem a popelnicemi s ukrytým Čokem. Neříkám, že to je nějaká pecka, ale já se u toho pobavil. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Filmem zazní mnoho písní skupiny Pražský výběr z prvního i druhého alba, kromě toho ale i dvě písně Pavlíčkovy skupiny Stromboli, a to konkrétně "Košilela" a "Veliké Lalulá". (tykeww)
- Film má název podle stejnojmenné písně Pražského výběru, která byla vydána v roce 1984 a nazpívána Františkem Čechem, protože kapela měla zákaz. (sator)
- Natáčelo se i v Národním památníku na Vítkově, a to v části mauzolea, kde byl vystaven Klement Gottwald. (sator)
Reklama