Malá rybka

Waw! Úprimne, po skončení filmu som zostal sedieť s otvorenými ústami, bez slov a s hlavou plnou myšlienok. Čo ak by amnézia bolo úplne bežné globálne ochorenie, ktoré by postihovalo ľudí bez ohľadu na vek či viazanosť na traumatickú udalosť? Vyzeralo by to asi takto... Čistá bezmocnosť, beznádej a zúfalstvo. Potenciál námetu obrovský, a našťastie ho tvorcovia filmu uchopili týmto štýlom, ktorý sa mne osobne nadmieru pozdával. Pôsobilo to takým prirodzeným dojmom, žiadne tlačenie na pílu, dodržaná logika, bez väčších zaváhaní pri dejovej línii. K tomu vyvážené dialógy, kvalitná hra s kontrastom spomienky vs. predstava, výborná kamera aj vizuál, a napokon je z toho vynikajúci film, ktorému dám s pokojným svedomím 5* (a to u mňa nebýva až tak často). Jeden z TOP filmov roku 2020! (18.02.2021)

Otázka je, ako k filmu pristupovať. Či ako k sci-fi z blízkej budúcnosti, v ktorej nás zmetá netradičný vírus, alebo ako smutnú (a možno čiastočne aj satirickú) metaforu dlhodobého vzťahu, respektíve manželstva. V prvom prípade ide o priemer (svet by bol asi úplne hore nohami a na relax v bytíku a na chate by protagonisti asi mohli zabudnúť) s výbornou Oliviou, v tom druhom ide o artový film schovaný pod žánrovým kabátikom. Vyššie hodnotenie si dielko zaslúži aj za položené otázky všeobecnejšieho charakteru, napr. čo robí človeka človekom a konkrétne na ňu aj odpovedá, je to pamäť a basta. V nej sa totiž ukrývajú aj samotné city. Námet až tak originálny nie je, stále vás budú napadať názvy filmov zaoberajúcich sa alzheimerom, ako aj mindfucky typu Memento alebo Večný svit nepoškvrnenej mysle. 70% (11.05.2021)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)

Chytrý scénář tohoto scifi románku, který zase tak moc scifi není, pokládá otázku, co se stane, když zmizí láska? A jak to bude vlastně vypadat? Závod s časem najít lék nechává film pomalu propadat do paniky, ale zároveň jej dostává na jeho nejvyšší úroveň. Charismatická ústřední dvojice byla do tohoto smutného filmu trefně vybrána a palec nahoru dávám taky za skvělou zasněnou hudbu. (24.02.2021)

Keby sa "Little Fish" ešte aj trošku sústredil na niektoré detaily, tak by som mu dal plný počet bodov. Táto dráma ma skutočne po chvíli pohltila. Podľa mňa tu máme silný príbeh, skvelých dvoch hlavných hrdinov, ktorí sa musia vysporiadať so situáciou, ktorá je asi to absolútne najhoršie čo môže byť. Hoci existuje Alzheimer, tak táto N-I-A postihuje úplne každého bez rozdielu a likviduje úplne všetky spomienky. Doslova sa stane, že človek nakoniec stratí seba samého. Zabudne na všetko. Svoje schopnosti a znalosti, malé myšlienky a detaily jednotlivých udalostí, ľudí okolo seba, až nakoniec môžu zabudnúť aj na to kým vlastne sú. A je pravda, že mnohé momentky v tomto filme na mňa celkom silne zapôsobili. A prežíval som to spolu s Emmou a Judom. Rovnako skvelé je aj to, že vidíme v malých momentoch a flashbackoch aj osud ich kamaráta Bena, ktorého to absolútne pripravilo o rozum a nemal problém na svoju manželku zaútočiť nožom, lebo si na ňu absolútne nepamätal. A to je skutočne poriadne desivé. Dúfam, že niečo také sa reálne nikdy nestane. Pretože si myslím, že takto by svet skutočne o chvíľu skolaboval. No tam tkvie aj môj jediný problém s filmom a dôvod, prečo sa mal sústrediť trošku na detaily. Film je totiž podaný prevažne z príbehu našich protagonistov. Čo je dobré a prináša to veľmi silnú story. No na druhú stranu dostávame info, že ľudia panikária, začínajú byť agresívnejší, v uliciach nastáva absolútny chaos, no z tohto vidíme veľmi málo. Dokonca by som povedal, že absolútne minimum. A myslím si, že by bolo lepšie, keby sme to mali možnosť vidieť viac. Ale z toho čo sa odohráva je mi jasné, že film nie je o pandémii strate pamäti. Je to príbeh dvoch ľudí, ktorí spolu žijú, a jeden z nich postupne začne strácať seba samého. A nejakým spôsobom sa snažia ostať spolu čo najviac sa dá. A mňa sa tento film úprimne dotkol. Neviem či to tak pocítia všetci, ale z mojej strany dostáva film skutočne pochvalu. Skvelá práca Chad Hartigan. Hodnotenie: A (06.02.2021)