Pěsti ve tmě

UDĚLÁŠ MI KAFE? Film u kterého jsem měl dost problém s uvěřením atmosféry 30. let. Automobily po ulicích a dobové oblečení mi k tomu jaksi nestačily. Navíc stále dokola se opakující hudební motiv, jako vystřižený z černobílého noiru, mi k tomuto filmu příliš neseděl. Na druhou stranu, Vilda je zde sympaťák a nedá se mu nefandit. A navíc se film jmenuje Pěsti Ve Tmě a to už je nějakej název. (09.04.2018)

V době kradení prezidentských per, poflakování reprezentačních fotbalistů po hřišti a "božských" zásahů ČNB jsem tak nějak ztratil svou kdysi obrovskou národní hrdost. Patrně proto mne při fandění Vildovi doprovázela kacířská myšlenka na to, že kdybychom dneska všichni mluvili německy, tak bychom byli světovým národem a bylo by nám líp. Nakonec jsem se s tím srovnal, ale namachrovaný Vilda mi trošku neseděl a jeho poskakování v ringu mi připadalo poněkud směšné v porovnání se stylovým Schallerem. Nicméně zpevňování břišních svalů házením medicimbalu z výšky mi připadalo velmi inspirativní a pokud si přitom nezlomím páteř, tak určitě vyčaruju na břiše pekáč buchet. (27.12.2013)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Vôbec mi neprekáža, že som opäť proti všem. Film ma sklamal. Nielen tuctovým námetom, ale aj vatou vyplnenými miestami, dialógmi i vtieravou hudbou. Najviac mi však prekážal ten, ktorého ostatní najviac chvália - Marek Vašut. Neviem, či mal v úmysle pôsobiť ako afektovaný frajer s klobúkom a la Robert Redford a gestami nie nepodobnými gestám Paula Newmana alebo to bolo mimovoľné. Aj mne, ako absolútnemu laikovi, pripadal predvádzaný box viac ako bitka, než box. Okrem toho, znázorňovať v roku 1986 krv nejakou nafialovelou farbou považujem za šlendriánstvo. Takže môj rovesník ostáva v mojich očiach režisérom jediného slušného filmu, za ktorý považujem Záchvěv strachu. (05.09.2022)

Nechtěl bych potkat pěsti ve tmě. Zvláště pokud by byl majitelem občan, který je v noci špatně vidět, pač by byl maskován tmavším zabarvením. Co to tady zase plácám, tohle se asi dneska nesmí říkat. Zítra jdu zrovna do drogerie kupovat barvy. Safra jak si mám říct o bledě-modrou barvu??? Je ještě přizpůsobivá, nebo už je nepřízpůsobivá? Jinak Vašut, ač ho jako člověka, kterého jsem trochu poznal, nemusím, je zde opravdu ve vrcholné formě. (10.04.2012)