Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Osobně jsem se ještě nesetkal s filmem od Richarda Linklatera, který by byl vysloveně špatný nebo bez nápadu. Nápad je vlastně i to, co jeho filmy tak povyšuje. A stejně tak si za svůj nápad zaslouží pozornost i tento animovaný kousek. Už jenom to, že je animovaný mluví originalitou samo za sebe. Animace je navíc překrásná. Stejně tak úžasný je ale i námět. Richard Linklater tu autobiograficky vypráví příběh svého dětství na konci 60. let v oblasti Houstonu. Příběh o tom, jak jeho dětství neskutečně ovlivnila NASA, JFK a jejich nadšení dobít Měsíc. Tehdejší děti měli skvělé hrdiny na rozdíl od dětí dnešních, jejichž hrdinové jsou nejen za hranicí vkusu, ale i lidské snesitelnosti. Richard ale své vyprávění pojal tak jako hezky, po vzoru českého Vyprávěj. Sype tu jednu informaci za druhou a ukazuje, jaké krásné dětství tehdejší děti v Americe měla. Na to byla opravdu radost koukat a kdyby to udržel do konce, asi bych zvolil i pětihvězdičkový příděl. Aby ale filmu i něco navíc přidal, narouboval na svoje vyprávění i příběh jeho alter-ega, které se vypravilo vesmírnou lodí na Měsíc. Taková asi představa každého kluka v té době. To se pak trošku násilně prolíná s tím vyprávěním o dané době a úplně mi to pospolu nesedí. To samotné vyprávění bylo lepší a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou v budoucnu odkazovalo na tehdejší dobu jak dnešní filmy pro pamětníky. (04.04.2022)

Nemám rád Linklaterov štýl, ale tu sa mu podaril. Príbeh je zaujímavý najmä v prvej polovici, potom to už bolo len o tom jednom, ale zaujímavá bola hlavne animácia a dobre boli tiež volené slová, ktoré pútali, človek sa vžíval do rozprávača. Šesťdesiate roky ma bavili, ten Mesiac už menej, ale pozoruhodný počin. (03.04.2022)

Velmi zajímavá podívaná. Krásná animace a skvělé zachycení atmosféry konce 60. let pohledem dětské mysli. První půlka skvěle funguje jako sled úryvků ze života běžné americké rodiny, jejíž členové společně koukají na televizi, děti sportují, navštěvují prarodiče a zkrátka dělají všechno, co člověka napadne. Film zároveň nezapomíná na další události s touto dobou spojené – vražda JFK a různé konspirační teorie, hnutí Hippies, válka ve Vietnamu či „vesmírné závody“. A právě okolo nich se točí další rovina příběhu, která se ve druhé polovině prolíná s nostalgickými vzpomínkami. Ačkoliv chápu režisérovu snahu film obohatit i o tu dětskou představivost, aby to nebyly pouze takové úryvky z deníčku, tak mi úplně nesedlo to provedení. Každá pasáž s cestou malého kluka na Měsíc mi připadala tak trochu navíc, a nakonec zřejmě nevyzněla tak, jak bylo původně v plánu. I proto je finále takové prázdné a je škoda, že se film nedržel celou dobu v rytmu první půlky a část ve vesmíru nenechal plynout v pozadí jako další události. Přesto ta hodina a půl uteče rychle a na zpříjemnění večera lze tento netflixovský počin rozhodně jen a jen doporučit. 7/10 (14.04.2022)

Ukázalo sa, že tento film nie je ani tak o vesmíre, ako skôr o cestovaní v čase, alebo presnejšie, o prenesení diváka späť do detstva. Je to štýlová meditácia o detstve, ktorá sa nebojí divákovi dopriať všetku sentimentalitu, ktorá k tomu patrí. Režisér Linklater nám stále presne pripomína, prečo je detstvo jedinečne špeciálna vec. 8,5/10 (14.04.2022)

"Everyone, finish every bite on your plate. There are starving kids in Vietnam."     Animovaný film, ktorý je akýmsi svedectvom danej doby z pohľadu texaského chlapca Stana (režisérove alter ego). Stanov detský život (obohatený o fantazijnú zložku) je v podstate predstavený ako jedna veľká atrakcia, tak trochu zaváňajúca konzumom, ale na druhej strane má svoje podmanivé čaro. Okrem veľmi zaujímavej témy amerického vesmírneho programu Apollo je tu obsiahnutých množstvo vecí neodmysliteľne patriacich do americkej kultúry, z ktorých ma veľmi bavil hlavne ten zasvätený prehľad vtedajších filmov a hudby (tá je inak skvelou zložkou tohto filmu). So samotnou animáciou som tak trochu bojoval, pripadá mi akási podivná (hoci pomerne originálna), hlavne zo začiatku mi vadili tie trhané pohyby a aj tá snaha o navodenie rozmazaného obrazu. Postupne som si ale na to dokázal zvyknúť. Mierna výtka smeruje ešte k nesúrodosti reálnej a fantazijnej zložky, keď to prelínanie medzi nimi pôsobí trochu nasilu.     "You were always one little screw-up away from a beating from any number of the adults in your life. Parents, princípal, coaches, even your friend's parents who had these convenient "You can paddle my kid and I can paddle yours" agreenents." (06.10.2022)