Anna proletářka

V „Anně proletářce" vytvořil Olbracht mohutný, realistický, hluboce pravdivý s silně přesvědčivý obraz našeho revolučního dělnictva v jeho boji proti buržoasii a jejím jidášským posluhům z řad oportunistů. Z tohoto základního faktu také vycházel autor filmového zpracování Karel Steklý a vědom si toho, že osud Toníka a Anny je spjat s nezadržitelným postupem dělnického hnutí a Olbrachtem úmyslně zasazen do událostí roku dvacátého — rozšířil a dokreslil pozadí událostí tohoto důležitého roku, kdy se rodila Komunistická strana Československa. Udělal to, co Olbracht pro okovy buržoasní censury udělat nemohl, postavil na scénu historické osobnosti, aby tak ještě jasněji a konkrétněji mohl vyjádřit hlavní ideu Olbrachtova slavného díla. Vytvořil tak film, který je důstojným protějškem románové předlohy a horoucí oslavou zrodu naší komunistické strany, která nás dovedla k tak slavným vítězstvím. Filmový přehled 7/1953 (14.09.2008)

Pokud existuje král budovatelských filmů, pak jsem jej konečně našel. Slizký propagandistický blivajz, který se názvem schovává za obyčejnou venkovskou dívku, která prvorepublikovým měšťákům dělá služku. Ale ve skutečnosti Anna je ve filmu minimálně (vedlejší postava) a místo ní sledujeme Josefa Beka v roli zarytého komunisty, který válčí proti prvorepublikovým politikům, kteří jsou - optikou komunismu - jen černí a černější. Vývoj charakterů je nulový. O to zde tvůrcům nešlo. Nějaká historická věrnost je zde zkreslena politickou agitkou, a tak je nasnadě se ptát, o co vlastně zde filmařům šlo? Příběh je napěchován komunistickými hesly. Furt se zde vysvětluje co je soudružství, třetí internacionála a kde je přítel a kde nepřítel. Jakoby si autoři nebyli jisti, že je diváci pochopí. Daná moudra se opakují stále dokola. Zas a znovu. Je to únavné a bolí z toho hlava. Nechtěl bych být v kůži lidí, co na to šli do kina. Ovšem soudruzi komunisté u toho museli onanovat blahem. Co říci závěrem? Na Annu proletářku do smrti nezapomenu. Bohužel bych si to moc přál, ale nejde to. Vidět jsem ji musel s přestávkami po cca 20 minutách. Toto únavné, dvouhodinové dílo je ukázkou toho, co odporného přinesl komunismus do tuzemského filmu. Kamera je skvělá, o tom žádná. Stejně tak i zvuk a ostatní technické aspekty. Ovšem ten scénář se mi zajídá ještě nyní, když píšu tyto řádky. A budoucnost nebude výjimkou. Podívejte se na to jen v případě, chcete-li vědět, jak fungovala komunistická propaganda v 50. letech, a co se snažili komunisté v počátku své moci u nás vštípit lidem do hlav. 25% (21.12.2020)

Když si slévač nabrkne posluhovačku, člověk nemůže čekat převratný filosofický myšlenky, pokud nepočítam, že říďou v továrně by se měl stát zedník Franta a manažeroval by soustružník Karel. Odporná padesátková agitka z počátků republiky, kdy buržousti utlačovali dělnej lid a ten si ve svym spravedlivym hněvu řekl dost. Bohužel kolikrát jsem měl žíravej pocit, že tenhle blábol je aktuální i dnes. Ne tím, že by byl lid utlačovanej, ale tou otevřenou drzostí lůzy, která by se ráda dostala k ritu. (17.10.2012)

Vřelý příběh dělnické lásky chladne mrazivým dějinným kontextem podaným v duchu ideologizované oficiální historiografie. Karikatury historických postav se v pražských kulisách mísí se schematicky narýsovanými anonymními hrdiny, jimž jen herecký entusiasmus Beka, Tomášové a Dítětové vlil krev do žil. Jakmile však začne dějepisný výklad převažovat, i jim začne docházet dech a celek zpapírovatí docela. (23.12.2018)

Ukázkově pojatá stupidita tehdejšího filmu, kde i s výrazného a nepochybně kvalitního autora je uzmut jeden instruující kus, velkolepé obludárium. On Steklý vždy moc dobře věděl, kudy vykročit... Jako režisér si neví rady s obřími kulisami a naočkovanou masou, co se řídí "pouze a jedině dle třetí internacionály..." Je to nemyslící dav, právě ten, co vždy napáchá nejvíc škody, takže z tohoto pohledu je Steklého film průhledný, jenže scénář i znudění herci nenabízí argumentaci. Jste buď anebo. Střední cesta není. Právě s tohoto morálního pohledu jde Steklého film do pekel definitivně. (23.12.2006)