Černá sobota

Hospoda už není tvoje, ale žena snad ještě jo... V Černé sobotě se chlastá fest. Většina ansámblu sestává z upocených vrásčitých trosek a kdo nevypadá notoricky takříkajíc od přirození, je buď slabá žena [Medřická], nebo se na něm vyřádil maskér [Bekovo proletářsky bujné obočí]. Coby dokument celonárodní otravy přesvědčivé. Režie Miroslava Hubáčka šponuje napětí do stratosféry pokaždé, když se něčí ústa přiblíží ke štamprleti / demižónu / lahvi / půllitru. Na tom, že je divák ponouknut si oddychnout, když jde jen o ethanol, jakoby šlo o méně nebezpečný jed, je cosi hrozivého. Film o české slepotě. (13.10.2018)

Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. (05.01.2014)

Režisér Miroslav Hubáček byl, spíše asi nevědomky, celkem vizionář, když viděl takhle daleko do budoucnosti. Optikou roku 2012 s jeho methyalkoholovou aférou a následnou prohibicí získává Černá sobota nadčasovější rozměr a trochu reálnější kontury, do této doby byla totiž jen průměrnou černobílou (a to nejen kvalitou obrazu) detektivkou s vynikajícím hereckým obsazením, jak už bylo u filmů té doby zvykem... (21.01.2013)

Alkohol metla lidstva? Ale kde že. Methylalkohol je metla lidstva. O tom se přesvědčili i hrdinové tohoto výborně napsaného kriminálního snímku. Když něco kape ze železniční cisterny, koho by to nepřitáhlo. A kór, když se dá na tom slušně vydělat. Každý si aspoň toho jednoho frťana dá, takže jakýpak copak. Demižóny jsou naplněny a jede se. Tohle se dá do hospody, tohle kamarádovi, sám sobě taky něco a katastrofa může začít. Příběh nemající od reality vůbec daleko ukazuje, jak lehce se může dostat do oběhu jedovatá látka a naopak jak těžko se zachraňuje co se dá. Příběh, který se může stát kdykoliv. Ano, scénář je tak vynikající, že nemůže být o jeho přesvědčivosti pochyb. Snímek by klidně mohl sloužit jako varovný instruktážní hraný film. (31.10.2014)

Začátek byl zvláštní. Myslela jsem, že sleduju nějaký československý filmový týdeník. Bez takového začátku bych se klidně obešla, protože mi přišel až moc násilně naroubovaný. Pak se z toho samozřejmě vyvinul celkem obyčejný kriminální příběh. Takových bylo natočeno hodně. Byl ale velmi dobře obsazený. Potěšil mladý Lubor Tokoš. Málem jsem ho nepoznala, protože jsem ho přece jenom výdávala jako staršího muže s bílými vlasy a vousy a to většinou v dědečkovských rolích. (23.02.2012)