Nuda v Brně

Byl jsem překvapen, jak vtipný, milý, inteligentní a námětově neotřelý film Nuda v Brně je. K výborně napsanému scénáři se přidali i výborní herci (hlavně ústřední dvojice Budař a Holánová je naprosto a po všech stránkách skvostná) a světlo světa tak mohl spatřit ojedinělý počin, který snad i trochu paroduje určité životní situace, hlavně ale dobře pobaví, byť neobsahuje scénky, u nichž by divák smíchy padal na podlahu. Jeden z nejlepších českých filmů posledních 5 let. (09.02.2005)

Nuda v Brně se nikdy nestala mou velkou srdcovkou, jako svého času třeba naši Samotáři a Knofllíkáři, nebo příbuzné Jarmuschovy a Kaurismäkiho filmy, na to je opravdu extrémně menšinová a minimalistická a... divná. Ale s odstupem času mám film radši než napoprvé a na milostnou scénu dvou retardů ("DO-TÝ-KEJ-FE-MĚ-FTAN-DO!") už jistě nezapomenu až do své nejdelší smrti, tedy pokud mě nepostihne nějaká stařecká demence. Představitelka Olinky je geniální! (24.09.2017)

Narozdíl od jiných filmů o sexu má Nuda inteligenci, se kterou ke zvolené látce přistupuje. Zajímavé bylo obsazení Miroslava Donutila a zvolení černobílého obrazu. Herci (neherci) sedli do svých rolí opravdu perfektně a vážný závěr filmu mě příjemně překvapil, což ale nezabránilo tomu, že jsem se zhruba v půlce filmu lehce nudil. P.S. Pupendo nebylo výrazně horší, jen prostě jiné. Rohlík, rohlík...rohlík ;-) (15.12.2003)

Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila... (19.11.2006)

Film s pár nesmrtelnými hláškami má jakousi neopakovatelnou moravskou atmosféru. V pár příbězích vykresluje takřka běžné životy pár občanů Brna, a zobrazuje jejich chování v komických či tragických situacích. Potěšilo mě v jednom filmu potkat kapacity, díky kterým se nestydím přihlásit k našemu národu - např: Jan Budař, Miroslav Donutil, Pavel Liška.... " Promiň Jardo, jsem pitomec..." (25.01.2014)