Nuda v Brně

Každý tvůrce vypouští uvedením svého díla na diváka svůj "šíp", kterým chce zasáhnout pokud možno celé spektrum vkusu diváků. Některé "šípy" (těch zase tak moc není) mě zasáhnou do desítky, většina mě zasáhne s různou mírou účinku, některým musím nadběhnout aby můj "terč" alespoň škrábly a u některých se jen divím, co to proletělo kolem a co mě naštěstí minulo. Tohle byl (co se týká vkusu) ten poslední případ. (10.02.2004)

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)

Vyjímka, potvrzující pravidlo. Nečekala jsem, že o sexu se dá natočit krásný film bez vulgarismů a tisíců odporných scén. Tento příběh o několika lidech a jejich sexuálním životě mě natolik upoutal, že jsem zejména hlavní dvojici (Olinka - Standa) usilovně fandila, aby to už konečně vyšlo. Absence barev dodá filmu trochu víc na uměleckém vzhledu, což vůbec nevadí, ba naopak. Bylo by hezké, kdyby si tvůrci vvzali z takového filmu příklad a napříště nás oprostili od prcičkovitých teenagerských sračiček, jakými jsou naše kina zahlcena. Je mi jasné, že se tak nestane, když práve takové braky mají největší návštěvnost (není se čemu divit, když nejvíc kina navštěvují právě mladí lidé), ale opravdu by se mi to líbilo. (02.03.2005)

"Můžu počítat s tím, že jsme přátelé?" Můžeš, Stando, protože jsi sympaťák, stejně jako Olinka. A ještě kretén Richard se dost líbil mé pěsti, ale tím to tak nějak hasne. V Brně jsem totiž žil řadu let a nikdy jsem tam nezažil takovou nudu, jakou mi naservíroval tento snímek. Zkrátka ve štatlu, ve kterém řádil betálné borec Rudy Kovanda, kde se lid modlí ke Kometě a veselé slečny číhají na každém rohu, není místo pro černobílou nudu. (06.02.2017)

Tak trochu jiný snímek z našich luhů a hájů, který sází především na výborné herecké výkony - od nezapomenutelného Miroslava Donutila ve vedlejší roli až po bezkonkurečního Jana Budaře v roli hlavní. Tento film je pro mě skvělou volbou letošních Českých lvů a byl jsem jím velice překvapen. Nevěřil jsem, že ještě dnes jde z takového minima prostředků vytvořit tak kvalitní film, který osloví velké množství lidí. Tak či onak báječná podívaná, která opravdu stojí za to, především pokud znáte ten kultovní vtip na ony české rohlíky jistého tvaru...:)"Jakej jsem byl?" (15.03.2004)