Nuda v Brně

V Brně stojí jeden tuctový dům a v něm žijí obyčejní smrtelníci se svými radostmi i starostmi a vypadá to, že nejtvrdším oříškem k rozlousknutí je tu sex. Neotřelé pojetí tématu, zajímavý úhel pohledu (k zamyšlení), hezky natočené. Po chvíli váhání dávám na první dobrou tři hvězdičky, Budařova kreace mě nadchla. P.S. K tomuto snímku se určitě ještě vrátím... (05.10.2019)

Název Nuda v Brně a jeho podtitul „komedie navzdory osudu“ jsou zároveň takovou minirecenzí filmu. Zvlášť podtitul vypovídá mnohé. Když k tomu připočítáte ještě ten symbolický rohlík na obalu nosiče s filmem, pak snad nemusím kromě mého názoru už nic víc psát. Tak tedy: Nuda v Brně je pro mě velkým překvapením. Zejména v první polovině jsem se řehtal jak blázen. Inu české „prcičky“ (americké jsem neviděl) mají ten správný šmrnc, nápad, myšlenku, možná i poselství, vtip (místy trochu černý), zajímavé herce, režijní nápady (prolínání záběrů „různých“ rohlíků) arohlík ;-) (23.10.2003)

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)

Divadelný režisér Vladimír Morávek natočil v roku 2003 svoj debutový film "Nuda v Brne". Vzbudil ním rozruch, mnoho ľudí ho náramne vychvaľovalo. Vraj je to niečo nevšedné, výborné, originálne. Tak som sa teda nechal týmito rečami ovplyvniť a zašiel som si ho pozrieť do kina. Odchádzal som veľmi sklamaný. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nenašiel som tam tie mnohými ospevované pozitíva. Bola to nuda, no nie v Brne, ale v kine. Teraz po rokoch som sa znova odhodlal si tento titul pozrieť. Dal som mu druhú šancu. Pustil som si ho doma na DVD. Aký vo mne zanechal tento krát dojem? Nuž, presne taký istý ako pred rokmi. Nič moc, nuda. A navyše som sa utvrdil v tom, že herec Jan Budař mi je fakt veľmi silne nesympatický. ** (11.05.2021)

Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila... (19.11.2006)