Dvere v podlahe

Množstvo metafor, nemenej symbolov, komornejšie spracovanie ako napr. Americká krása, mužné herectvo Jeffa Bridgesa a jemná Kim Basinger. Veľa nahoty a cynizmu, melanchólia a depresia. Takže film pre ľudí, ktorí sa neboja myslieť a majú myseľ otvorenú aj pre háklivé témy. Film som videl v roku jeho vzniku, potom už nie, ale na rozdiel od mnohých iných ma svojou inteligenciou zaujal už vtedy. Pri troche šťastia to mohol byť veľký hit. Nestalo sa. (01.06.2012)

Nudná studie rozkladu rodiny, která čelí prázdnotě a zoufalství po ztrátě dvou milovaných synů. Látka na hodně pestrou emotivní stupnici, které však bylo využito minimálně - úspěšně zde fungovala otupělá beznaděj, hrozivá prázdnota chodby přeplněné fotografiemi a samota malé Ruth, živořící neustále oživovanými vzpomínkami na mrtvé bratry. Ač nejsem zrovna senzacechtivá, vydržela jsem jen, abych se dozvěděla příčinu neštěstí. Jeff vysoko převyšoval Kim, na jejímž herectví i kráse neshledávám nic chvályhodného, i mladého Fostera, který mě masturbací nad spodním prádlem rozhodně nepřesvědčil o svém mladickém vzplanutí, a vlastně vůbec o ničem. (17.11.2009)

Kdo někdy něco četl od Irvinga (třeba kultovní román "Svět podle Garpa"), ví, že se jedná o geniálního vypravěče skvěle vykreslujícího atmosféru přes "detaily". Ve filmu to lze zjistit právě ve scénách, které jsou na vyprávění postaveny: pohádka "Dveře v podlaze" a popis tragédie synů. Ve zbytku filmu se ale autoři museli poprat s atmosférou rodinné krize a sexuálního napětí a ne zcela se to podařilo - film působí rozvlekle a trochu studeně. Vyzdvihnout ale musím obsazení; vedle skvělého Bridgese mě ohromila hlavně Kim Besinger, která z tuctové krásky dospěla v charizmatickou ženu, a stále krásnou. (27.09.2005)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Ten film jsem viděl spíš náhodou, protože původní knížku neznám a dramata moc nevyhledávám. Ale nelituju. Všechny tři hlavní postavy (ale i ta malá dcera) jsou zahrané dobře a člověk nemá problém jim jejich role a problémy věřit. Příběh není až tak složitý, v postatě 17-letý kluk přijde na léto učit se tvůrčímu psaní do rodiny spisovatele, který má krásnou ženu a jedno velké staré rodinné tajemství, kvůli němuž rodina nemůže žít pořádně pohromadě. V průběhu léta čím dál víc proniká do rodinných tajemství (a vlatně i čím dál častěji proniká i do spisovatelovy manželky). Jediný bod jsem strhnul za pointu, poněvadž mne až tak nedostala ani nepřekvapila. Pěkný, přemýšlivý film. Dobře hrající Bridges a kupodivu stále krásná Kim Basinger. (22.10.2007)