Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Luchino Visconti natočil podle novely Camilla Boita tragický milostný příběh italské hraběnky (Alida Valli) a rakouského důstojníka (Farley Granger). Děj je zasazen do Benátek v době italského povstání proti rakouským okupantům (tzv. Risorgimento) (contrastic)

Recenzie (26)

kaylin 

všetky recenzie používateľa

Mam s Viscontim prostě problém. Jeho filmy jsou zajímavé, jsou v nich celkem silné emoce, ale nic to nemění na tom, že mě nedokážou vtáhnout a prostě mě nebaví. Alida Valli je skvělá, ty emoce z ní doslova srší a je tu skvěle zaznamenána její destrukce, ale v konečném důsledku mě to stejně prostě nedostalo. ()

Mertax 

všetky recenzie používateľa

Opulentní historické kostýmní drama se zříká neorealismu a režisér se kloní k melodramatu, takže postavy vášnivě trhají hlavou a teatrálně provolávají své repliky, jako kdyby byly v divadle, které ostatně snímek uvozuje. Vášeň totiž začíná scénou v operním domě, v němž postavy sledují Verdiho Trubadúra, čímž režisér naplno přiznává svou lásku k prknům, která znamenají svět, neboť za svůj život zrežíroval řadu oper./// Použití Technicoloru a promyšleného svícení dalo v úvodní nacionalistické scéně vzniknout zářivým barvám, které střídá hra stínů v nočních (studiových) Benátkách nebo luxusním sídle hrabat. Válečné scény působí svou nepropracovaností úsměvně a psychologie postav je pouze načrtnutá, neboť ani na konci snímku není jasné, co vlastně rakouský voják ke své milence cítil, což není výsledkem chytře podané ambivalence, ale spíše špatného režijního vedení. Předvídatelná zápletka o lásce dvou lidí ze znepřátelených zemí, které po celé dvě hodiny strojeně a beze změny hrají italská hvězda Alida Valli a americký herec Farley Granger, jenž natočil v Itálii několik dalších filmů, je po čase kvůli své vypjatosti ubíjející. Člověk už jen otráveně vyhlíží finální střet, který romanci pošle k benátskému dnu. [LFŠ 2016] ()

Reklama

Dionysos 

všetky recenzie používateľa

Italská baronka a rakouský důstojník jsou k sobě přitahováni nejen přirozenou láskou muže v dobře padnucí uniformě se zlatými nášivkami k ženě s honosnou garderobou (a zlaťáky v truhlici). Žene je k sobě, ať chtějí nebo nechtějí, i spřízněnost osudem jejich vlastní společenské skupiny. A stejně jako se neubrání lásce, neubrání se ani nevyhnuttelnému osudu jejich vlastní třídy, která v dobách vítězství lidových národních revolucí pomalu ale jistě (a někdy střemhlavě a tragicky) kráčí na smetiště dějin. Šlo buď o to popřít svou lásku a tím vlastně popřít sám sebe, nebo v ní setrvat až do hořkého konce. ()

Cimr 

všetky recenzie používateľa

Otázka: Jaký je rozdíl mezi uměním a kýčem? Myslím si, že pro kýč je typické, že všechny složky působí jedním směrem, jaksi "po srsti". V tom případě je ovšem Vášeň ukázkový kýč - srdcervoucí příběh je doprovázen tesknou hudbou, herci v honosných kostýmech teatrálně brečí a křičí, vše je vyvedeno v křiklavých barvách a zabíráno kamerou, která ,,jako by malovala". Ale nějaká opravdovost, hlubší podtóny? O tom nemůže být řeč... Když se zastavím třeba u toho herectví - na každém kurzu vám řeknou, že na herectví je nejzajímavější to, co zůstává skryto; jakýsi rozpor mezi tím, co postava cítí a jak se chová. Například když se dozvím tragickou zprávu, asi nejpůsobivější je nic nehrát - prostě jen ztuhnout, případně se třeba zasmát, zkrátka "jít proti". Ale co dělají postavy ve Vášni, když se dozví něco strašného? Zkřiví obličej bolestí a pateticky se za zvuku smyčců přitisknou k nejbližší zdi. To je způsob herectví (a vůbec filmování), co mě nebaví. Závěrečná pointa je dobrá, ale koukat se předtím dvě hodiny na trochu lépe natočenou Danielle Steelovou, je dost pruda. ()

raroh 

všetky recenzie používateľa

Romantický (v klasickém politicky revolučním pojetí 19. století) až melodramaticky dějově pojatý operní (v obrazové a zvukové formě, nehledě na dějovou strukturu) háv (v úvodu navíc rámovaný Verdiho Trubadúrem, při jehož divadelní inscenaci film začíná) využívající hudbu temného (dnes trochu opomíjeného) symfonického předchůdce Mahlerova Antona Brucknera (vzhledem k tomu, že hlavní mužskou postavou je nadporučík Franz Mahler, skoro se nabízelo využít hudby kališťského rodáka, ale ta v 50. letech nebyla tolik ceněna jako dnes) podle Boitovy novely je ve skutečnosti vyjádřením Viscontiho politických a sociálních názorů (vyjadřovaných často slovy nesympatického nadporučíka - přesto v jádře pravdivých - nejen na adresu Rakouska a moci peněz, záběry na Červený kříž během války i práci zemědělců, kterou nakonec válka zhatí), s nimiž se do velké míry ztotožňuji. ()

Galéria (21)

Zaujímavosti (9)

  • Interiéry byly natočeny v továrnách Scalera v Benátkách a ve filmových ateliérech Titanus v Římě. (classic)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné povídky Camilla Boita, která je součástí antologie novel s názvem „Il maestro del Setticlavio“, vydané Giorgiem Bassanim v milánském nakladatelství Editore Colombo. (classic)

Reklama

Reklama