Marie

„Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ (14.04.2019)

Asi jediné, co mě na filmu nepřekvapilo je oficiální text distributora. Je totiž jako skoro vždy o ničem a zcela mimo mísu. Zato velkým překvapením je pro mě skutečnost, že právě Václav Vorlíček natočil v 60. letech psychodrama v tomto formátu. Nejen Marie si klade otázku, proč to, co bylo dřív krásné a samozřejmé už není a kdy se to vlastně vytratilo. Téma přetrvávající všechny režimy. Civilní herectví a citlivé režijní uchopení. (20.04.2017)

Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959, které byly krátce po natočení opět zakázány). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí). (26.02.2014)

„Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ Příběh Marie (výborná Blažena Holišová) je trošku jiný, než jak jej popisuje oficiální text distributora. Marie není jen pasivní přihlížeč rozpadu svého manželství, ona od jistého momentu (od odchodu svého muže k jiné ženě) aktivně navazuje jiný vztah a sama též iniciuje oficiální rozvod. Václav Vorlíček mě tímto filmem dost překvapil, protože takový typ (psychologicky laděného) filmu on normálně netočil. Co se mu určitě povedlo, je kamera, která občas zajímavě krouží kolem. I hudba Svatopluka Havelky k atmosféře filmu hezky sedí. Snad jen jsem moc nepobral konec. Nejdříve ten nový milý Marie říká, že by si ji i vzal a přiznává tak, že mu nestačí už jen "oáza", velmi rychle však film končí tím, že dotyčný vrací Marii klíč od bytu. Trošku divný konec, když vezmu že to celé měl být spíše film o rozpadu jejího  manželství a o tom, jak se s tím vypořádala. Když už tam ten jiný vztah byl, představoval bych si optimističtější konec. (28.02.2024)

Podle hodnocení a popisu jsem se rozhodla tento film shlédnout. Popis sice tomu odpovídá, ale bylo to strašně nudné a ponuré. A když napíšete bez chyby domácí úkol do školy a vaše odměna je že vás vezme mamka s potencionálním otčímem k rybníku kde hážete kamínky do vody? Lidi to nechcete. Jediná pasáž která to trochu spestřila byla scéna Spejbla a Hurvínka v biografu. Ale jinak je to tak všechno. (09.02.2020)